Hlavní obsah
Detektiv Rust Cohle v podání Matthewa McConaugheyho Foto: KVIFF

V rámci pocty americkému produkčnímu týmu Anonymous Content uvede letošní karlovarský festival osmidílný detektivní seriál HBO Temný případ (True Detective). Častý host festivalu, režisér Cary Joji Fukunaga, svým osmihodinovým vrstevnatým opusem potvrzuje, že televizní seriály právě prožívají svůj zlatý věk.

Detektiv Rust Cohle v podání Matthewa McConaugheyho Foto: KVIFF
Nad Temným případem: Terapie tmou

„Země pak byla nesličná a pustá, tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami...“ Právě tak místy působí dějiště Temného případu: členité louisianské pobřeží s bažinami a močály, kde skrz opar a kouřovou clonu prosvítají zlověstné siluety ropných rafinerií a ve vzduchu je cítit „psychosféra“. Industriální pustina se tu střídá s takřka prvohorní vegetací, a jakmile člověk poleví v bdělosti, příroda křehkou vrstvu civilizace pozře stejně snadno, jako se temné lidské pudy proderou skrz tenkou slupku vštípené morálky.

Všudypřítomná voda v mýtech i hlubinné psychologii symbolizuje nevědomí a zapomnění a z tekutých hlubin nevědomí také začasté povstávají přízraky – obsahy vytěsněné pod uhlazený povrch. V podmáčené kreolské Louisianě ale voda působí i zcela fakticky. Hurikány a záplavy jednou za čas beze stopy spláchnou celé lidské osudy.

V kulisách pobořených staveb a hmotné i duševní chudoby probíhá vyšetřování, odehrávající se převážně ještě v analogové minulosti kriminalistiky, bez pomoci špičkových forenzních postupů, na něž jsme zvyklí z moderních procedurálních detektivek z amerických velkoměst. Sérii rituálních vražd a zneužívání dětí řeší dvojice tradičně protikladných parťáků (v mistrovském podání Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona). Ve státě zbožného „Biblického pásu“ ukazují stopy až k nejmocnějším strážcům a hlasatelům křesťanské morálky. Krvavé obětní rituály však doprovází synkretický kult spojující středověké francouzské masopustní tradice, prvky animismu a karibských náboženství. Scenárista Nic Pizzolatto přidal k ikonografii kul tu ještě Žlutého krále a bájnou Carcosu vypůjčené z klasického hororového díla Roberta W. Chamberse Král ve žlutém.

Zápletka nemá v úmyslu diváka přechytračit a vystačí si bez poťouchlostí a nečekaných zvratů. Co na tom, že se nepodaří do kořene vyhladit pokrevně spřízněnou kliku mocných deviantů a že dopadený pachatel není charismatický geniální zabiják, ale spíš Jožin z bažin – nelegitimní výhonek vlivné rodiny, který se tak dlouho cítil přehlížený, až se přihlásil o svůj díl pozornosti.

Cary Fukunaga

Foto: Jan Handrejch

Temný případ je mimo jiné příběh o celistvosti: o neoddělitelnosti vysokého a nízkého a schopnosti všeho vytěsněného udeřit ze zálohy. Je to rovněž příběh transformace, kterou prožijí oba hrdinové. Detektiv Marty Hart, prchlivý proutník, bodrý táta od rodiny a zastánce křesťanských hodnot, neprožívá žádnou autentickou duchovnost. Zato jeho parťák, asociální flegmatik Rust, neschopný pokrytectví, svou nadzemskou zkušenost bagatelizuje coby následek užívání drog. Oba jsou si navzájem stínem a jednoho na druhém dráždí jejich vlastní nepřiznané, nezpřítomněné vlastnosti.

V rámci díla na ně lze pohlížet jako na dvojjedinou postavu („Beze mě nejsi ani ty,“ vmete Rust Martymu v jednu chvíli do tváře).

Aniž to hrdinové tuší, případ převezme vládu nad jejich životy. Stane se z něj jejich opus magnum – při práci na něm zároveň po způsobu alchymistů proměňují své nitro a na cestě ke sjednocení protikladů zušlechťují nízké ve vysoké. Součástí transformace je i setkání se Zlem, prvobytným, archetypálním, absurdním zlem, které je tak nevýslovné a nevyslovitelné, že ani není zobrazeno a na jeho nesmírnost můžeme usuzovat jen z reakcí otrlých mužů ve chvíli, kdy je spatří. Sestup do podsvětí – smrt a znovuzrození – jsou další přirozenou součástí procesu.

Kritikou pranýřovaný nedostatek silných ženských postav je v intencích díla systémový a funkční. Temný případ se odehrává v mužském světě s potlačeným ženským principem. Rust ze svého života ženský pól zcela vytěsnil: vyloučena je matka, mrtvá dcera i bývalá manželka. Zdravé ženství představuje jen Martyho manželka, on však dělá všechno proto, aby ji i své dcery od sebe odehnal. Vytěsněná jungovská anima se pak zákonitě zjevuje v rolích prostitutek, zrůd nebo groteskně znetvořených obětí.

Jedním z hlavních formálních rysů Temného případu je práce s časem. O průběhu vyšetřování se dozvídáme ze sedmnáctiletého odstupu, z nespolehlivého vyprávění obou protagonistů, zatímco pravdomluvná kamera zobrazuje události tak, jak se skutečně staly. Hrdinové věrohodně stárnou stejně jako Rustovo auto a přítomnost a minulost spolu neustále komunikují. Čas se tematizuje i v dialozích: Rust se zabývá jeho nelinearitou a nietzscheovským věčným návratem; vyznavači z Carcosy čas považují za plochý kruh a předjímají budoucí události, jako by se odehrávaly právě teď. Kruh kolem Rusta opíše i kamera, když detektivové konečně dospějí k hrůzostrašnému finále. Před závěrečným dialogem hrdinů kamera putuje proti směru času, z nemocniční chodby, přes všechna hlavní dějiště případu až na místo nálezu prvního těla.

Režisér Cary Joji Fukunaga maximálně využívá vyjadřovací prostředky filmu ve službách obsahu. Šestiminutová dokonale zrežírovaná akční scéna v jediném záběru na konci čtvrtého dílu explozivně rozruší pomalé tempo dvou střídajících se časových rovin a dlouhých statických sekvencí z policejní kanceláře.

Ke zvláštní uhrančivosti seriálu přispívá sugestivní světlo a zvukový doprovod i skvěle vybraná hudba, zejména krvavá balada při úvodních titulcích. Působivost Temného případu však spočívá především v tom, jak se dotýká nejspodnějších etáží lidské psýchy a upomíná na hluboké atavismy. V každém z nás se totiž skrývá krvelačná stvůra – a obraz snímání masky a odhalování pravé tváře se motivicky opakuje v celém díle.

Jakkoli je Pizzolattův a Fukunagův případ temný, v samém závěru tvůrci noirové ladění opustí a nabídnou divákovi naději. Ato přímo ústy nihilistického Rusta Cohlea, který je jako každý cynik ve skutečnosti zklamaný idealista. Jeho závěrečná replika odkazující k „tomu nejstaršímu příběhu“ o dualitě zla a dobra parafrázuje poselství vtělené do mnoha velkých uměleckých děl. „A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil světlo od tmy.“ Temný případ se mezi taková umělecká díla řadí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků