Hlavní obsah
Hanya Yanagihara Foto: Profimedia.cz

Malý život. Román, z něhož jde strach

„Hrozně jsem u toho plakala a byla jsem ráda, že aspoň nejsem tak cynická, jak jsem si myslela,“ řekla mi kamarádka, která mi román Malý život (přeložila Petra Diestlerová, Odeon 2017) americké autorky Hanyi Yanagihary doporučovala.

Hanya Yanagihara Foto: Profimedia.cz
Malý život. Román, z něhož jde strach

Také server Goodreads.com, na němž čtenáři a čtenářky hodnotí knihy, přetéká reakcemi popisujícími, jak moc lidé u románu pláčou – jako by to bylo nezpochybnitelné potvrzení jeho kvality. Možná však, že jde o něco jiného, možná se dotyční popisem svých silných emocionálních reakcí neubezpečují o kvalitách knihy, ale o svých vlastních: brečel jsem u toho, takže vidíte, že nejsem špatný člověk – ještě se dokážu dojmout.

Malý život, který si vysloužil vesměs pozitivní recenze ve velkých západních médiích a byl nominován na Man Bookerovu cenu, vypráví o čtyřech přátelích z New Yorku, přičemž se hlavní pozornost zaměřuje především na Judea, nadaného muže, který si s sebou do dospělosti nese silná, nepromlčitelná traumata z dětství.

Jednou z důležitých linek románu je jeho vztah s nejbližším přítelem Willemem. Jejich vzájemné pouto se nehodí do žádné ze společensky vymezených kategorií, a přitom je silné, autentické a pro oba zcela zásadní. Willem se snaží Judeovi v různých směrech pomoct, ale zjišťuje, že člověka nelze jednoduše „opravit“, jako by šlo o porouchaný stroj. A jak postavy stárnou, dochází jim, že si žádnou velkou opravu nelze slibovat ani od přibývajícího věku, získaných vědomostí či nabytých zkušeností. Určitou úlevu lze najít pouze v přátelských vazbách; na otázku po smyslu života odpovídá Willem, že je to především snaha dělat své přátele šťastnými.

Malý život zároveň do velké míry opomíjí vnější svět – nedozvíme se tu o žádných velkých dějinných událostech. Postavy užívají mobily i internet, ale nemluví o 11. září, válce v Iráku, ekonomické krizi ani o hnutí Occupy Wall Street; vše zaplňuje jen jejich vnitřní svět a pouta, která si mezi sebou vytvářejí. Tento obrat od vnějšího k vnitřnímu můžeme chápat jako přesvědčení, že pokud lze doufat ve štěstí, může nám ho přinést, byť krátkodobě, pouze náš soukromý svět. Všechno to, co děláme směrem ven a co se kolem nás děje, je jen jakousi kulisou pro náš emoční život, který jediný je ten ryzí a podstatný.

Ve veřejných diskusích s autorkou se občas řeší otázka, proč jsou její hrdinové tak talentovaní a privilegovaní, přičemž někteří namítají, že je taková hustota úspěchu na jednu skupinku přátel nereálná. Proč žádný z nich neřeší existenční problémy? Hanya Yanagihara na to odpovídá, že chtěla docílit určité kombinace realistického románu s pohádkou. To proto všechny ty zářné kariéry a ocenění… Nic z toho však nedokáže vyvážit Judeův problém se sebepřijetím, který se vine celou knihou a jehož kořeny čtenáři postupně odkrývají. Malý život nemá ambice říct něco obecnějšího k současné střední americké generaci a jejím prohrám, jeho cíle jsou jiné.

Toto autorčino rozhodnutí je samozřejmě zcela legitimní, avšak i připomínky ohledně přehlížení současnosti mají v jejích debatách s americkými čtenáři své místo. Nejsou zlobně smeteny se stolu jako nesmysl snažící se diktovat, o čem by se mělo psát. Yanagihara říká, že si je tohoto přehlížení vědoma, a neobviňuje tázající, že nechápou principy literatury. Musím říct, že mi ve srovnání s kontextem českých literárních diskusí přišel tento přístup osvěžující.

Na již zmiňovaném serveru Goodreads.com čtenářské recenze Malého života (je jich přes patnáct tisíc, což je méně než u Harryho Pottera a více než u Bible) zajímavě oscilují od nadšených po znechucené. Těch kladných je mnohonásobně víc, několik lidí zde ale vyjadřuje rozčarování z toho, jak je Malý život vyděračský, nafouknutý, repetitivní a kýčovitý.

Dá se chápat, proč některé čtenáře kniha odpuzuje. Yanagihara nenabízí žádný únik a důkladně popisuje odstíny bolesti a psychického i fyzického utrpení, kterými Jude prochází. Před jejím líčením se nedá uhnout.

„Jedna z věcí, které jsem chtěla v této knize dokázat, bylo stvořit takového protagonistu, kterému prostě už nikdy nebude lépe,“ píše autorka v textu Jak jsem napsala svůj román publikovaném na serveru Vuture.com. V tomto nenaplněném očekávání, že se přece jednou všechno zlepší, je dost možná hlavní síla Malého života. Z klasické struktury vyprávění jsme totiž zvyklí, že se hrdina či hrdinka po mnohých zkouškách a utrpení vrátí silnější a zocelenější. Životy Judea a jeho přátel však v sobě nemají zakódovaný žádný úlevný vzorec slibující vykoupení. Spisovatelka nedává čtenářům na výběr a pevně jim drží hlavy u popisů toho, jak se situace, i přes drobné záchvěvy naděje, zhoršuje.

Ano, je to do jisté míry repetitivní a někdy snad i vyděračské, ale taky z toho jde strach. A zároveň člověk nedokáže necítit respekt před vyprávěním, které se obejde beze všech berliček v podobě zcizování a ironizování a cílí pouze na čtenářovu zvědavost, obavy, slzy. V této logice pak román nenabízí ani různé varianty interpretací. Ty samozřejmě v rámci opozičního čtení existují, ale poselství a záměr knihy jsou poměrně jednoznačné a několikrát deklarované; pravda je ve světě knihy jen jedna.

Malý život tak může být přes svou ostrost a neuhýbavost paradoxně dílem, jehož oblíbenost vyrůstá z toho, že je v něm všechno jasné a komfortní. Není tu prostor pro věci nezodpovězené či nedořečené. Přesto by bylo zkratkovité označovat knihu za kýč nebo kalkul s emocemi. Je to román silný jako uragán, rozkošatělý a bohatý. I pro mě osobně šlo o jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků za dlouhou dobu.

Tak velký úspěch knihy, která je postavena na obrácení se dovnitř, do soukromého světa postav, může v současné neklidné Americe působit jako paradox. Anebo možná ne – možná jde o určitou bázlivost a snahu ujistit se, že i ve světě plném příliš velkých a hrozivých výzev existují sféry, do nichž se můžeme – tak jako hrdinové románu – uchýlit. Otázka, kterou však Malý život neřeší, je samozřejmě to, na jak dlouho.

Hanya Yanagihara
Malý život

Přeložila Petra Diestlerová.
Odeon

Hanya Yanagihara: Malý život

Foto: archív nakladatelství Odeon

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků