Článek
Hurník se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, nyní části Ostravy. Již v jedenácti letech mu vyšly první klavírní skladby. Po přestěhování do Prahy se stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958 až 1978) a profesorem skladby.
Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Významná je i jeho tvorba pro děti (například píseň Zasadím jablůňku).
Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. Hurník s také již zesnulým známým skladatelem a svým švagrem Petrem Ebenem vytvořil českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích.
Ke konci života se Hurník zaměřil na povídkovou tvorbu a věnoval se jí až do své smrti.
"Když mi hudba jaksi nejde, vezmu pero a píši povídky. Když mě už žádná nenapadne, vracím se k hudbě," říkal Hurník o své lásce k literatuře. Kouzlo jeho povídek (Trubači z Jericha, Kapitolské husy nebo Cesta s motýlkem) tkví v umění suchého humoru, ironii a krásné češtině. Hurník je také autorem barevných Notýsků, svižných a vtipných textů. Své vzpomínky pak zachytil v knihách Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva.