Výtvarnice Míla Fürstová: Ilustrovat Kytici považuji za velkou poctu

Přišel za mnou ředitel britského nakladatelství Jantar. Před pár lety vydal Erbenovu Kytici v anglickém jazyce, a v New Yorku se v té době dokonce umístila mezi čtyřiceti nejprodávanějšími tituly. Nadchlo mě, že se někdo pokusil přiblížit niterné české dílo anglicky mluvícím čtenářům.

Na druhou stranu jsem si nedokázala představit vetší překladatelský oříšek. Považuji opravdu za velkou poctu, že mám šanci ukázat tohle ikonické české dílo jiné kultuře.

Ředitel nakladatelství Jantar mě původně oslovil s nabídkou, abych vytvořila obal pro Kytici. Když jsem mu ale začátkem roku 2020 odevzdala ilustraci, přišel za mnou znovu a velmi mě prosil, zda bych nemohla ilustrovat celou knihu. Uvědomila jsem si, že pokud takto komplexní projekt přijmu, zabere mi většinu mého tvůrčího roku.

Situace se změnila, když pandemie covidu-19 převrátila život i v Británii, kde žiji. Najednou jsem cítila, že nejsem ve stavu, kdy bych chtěla hledat nové inspirace k vlastní práci. Chtěla jsem se spíš tak nějak metaforicky schoulit do klubíčka a přimknout k něčemu, co už dávno znám.

Asi v tom hrálo roli i to, že jsem si najednou připadala zamčená v Anglii, daleko od své české rodiny. Přimkla jsem se tedy k Erbenovi a jeho Kytici. Od hororu, který vládnul britským ulicím, k hororu literárnímu, který je ryze český a je součástí mého dětství.

Ve svých grafikách se často snažím o to, aby měly několik rovin. Každá může být vnímána jinak, podle toho, kdo se na dílo dívá. Takže při tvorbě pro Kytici jsem se snažila o to samé. Chtěla jsem ve svých grafikách podtrhnout Erbenův talent pro vyprávění lidských příběhů, které jsou nadčasové.

Všechny formou leptu, což je technika, která v mé práci převažuje. Je to technika z patnáctého století. Zinkovou destičku nejprve pokryji roztaveným voskovým povrchem a poté zakouřím svíčkou. Skrz tmavý voskový povrch pak grafickou jehlou obnažuji stříbrné linky plechu. Vše, co skrze vosk nakreslím, je pak vyleptáno v kyselinové lázni. Z takto připraveného zinkového plechu tisknu různé barevné alternativy.

Souvisí to s tím, že jsem v životě nebyla schopná sledovat opravdový hororový film. Hrůza, kterou při filmových scénách tohoto typu prožívám, mě bolí a téměř zbavuje dechu.

Když jsem došla k ilustraci Dceřiny kletby, ve které mladá žena zabije své novorozené dítě, zdálo se mi to tak bolestivé, že jsem netušila, jak se s takovým tématem vyrovnám. Podařilo se mi zobrazit několik rovin v nadčasovém kontextu, a naznačit i lidskou touhu po lásce, která tomuto hororu předcházela.

V tuto chvíli jsem už všechny ilustrace dokončila. Je to osm velkých grafik, které budou posléze zmenšeny pro formát knihy, jež má vyjít v listopadu. Křest proběhne 24. listopadu v pražské Galerii Miro, v níž budou do konce týdne vystaveny originály grafik, které jsem ke Kytici natiskla.

Na podzim mám naplánovanou výstavu v Londýně, ale záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace s covidem-19. Pak mám nabídku od nakladatelství Jantar, abych ilustrovala dvě české knihy, které chce vydat v angličtině. Do poloviny září musím dodělat projekt, ke kterému mě hodně inspirovala spolupráce s hudebníkem Mekym Žbirkou.

Také mě oslovila mladá česká skupina Vesna, u které mě nadchl nejen její vztah k českému folkloru, ale také náboj a ženská síla. Tudíž jsem souhlasila s tím, že pro ni udělám grafiku na přebal nového alba Anima.

Začátkem roku jsem si myslela, že nic nemůže vytěsnit rekordně používané slovo brexit z britských medií. Když ale Británii zasáhl covid-19, na brexit jako by se zapomnělo a celá vláda se snažila kormidlovat loď, která se potápěla.

V Británii se o covidu-19 zdaleka nemluví v minulém čase. Nadále zůstává stav nouze. Na rozdíl od Čech, které, aspoň myslím, prožily pár letních týdnů relativního klidu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: