Článek
"K nahrání sólového alba jsem prostě dospěla. S Cranberries jsem natočila pět desek, vydali jsme největší hity a natočit vlastní desku se mi zdálo být přirozený vývoj. Jsme přátelé, není mezi námi žádná zahořklost a je docela možné, že Cranberries ještě někdy obnovíme," říká.
Deska je prý mnohem experimentálnější než cokoli, na čem předtím pracovala. S její realizací začala už v roce 2003. Původně měla být především klavírní, ale postupně se ukázalo, že to bez výrazných kytar nepůjde.
"Jsou tam jak temné momenty, tak i okamžiky jasné a pozitivní. Byla to pro mě velká výzva. Čas byl na mé straně, přichystat album mi zabralo čtyři roky. Napsala jsem třicet písní a vybrali jsme jich dvanáct. Snažila jsem se pracovat důkladně, abych měla z výsledku radost."
Jóga a děti
Dolores ovšem hudbu momentálně příliš neposlouchá. Rozhodně ne tu, na které nepracuje. Je zaneprázdněna výchovou dětí a ve svém přehrávači má pouze muziku ke cvičení jógy.
Zpěvačkou The Cranberries se stala tak, že prošla konkurzem. Ráda na své začátky u kapely vzpomíná: "Zahráli mi pár písní, pak jsem jich pár zahrála já. V té době jsem chodila děsně oblékaná, růžové kalhoty, přezdobenou halenku. Rozhodně jsem nevypadala jako jedna z nich, ale když jsem zazpívala, udělalo to na ně dojem. Neměli jsme ponětí o tom, jakého úspěchu dosáhneme.
Jestli nic jiného, měli jsme obrovské štěstí. Začali jsme v Irsku, které jsme objížděli v pekařské dodávce. Otec jednoho kluka se živil rozvážením chleba. Takže jsme seděli nacpaní se všemi věcmi vzadu na přepravkách. Ten chleba jsme i jedli, protože jsme vše utratili za pivo a byli jsme hrozně hladoví. Byl vždycky úplně čerstvý. To byly časy."