Článek
Dokáže to však pouze zbožný jedinec. Pro nepovolaného může tato cesta představovat přímou trasu do záhuby. Na učení lze tedy pohlížet z mnoha úhlů a chápat je odlišnými způsoby.
Brunton kabalu chápe spíše jako vědu, která vysvětluje zásadní otázky světa a člověka. Jeho cílem, kromě estetického rozměru všech děl, je snaha přiblížit na snímcích zákonitosti přírody i lidské evoluce.
K dokonalosti vizuálního i duchovního vyjádření přispívá i materiál, na který své obrazy přenáší. Využívá stoleté techniky výroby ručního papíru a na něj pak klade obraz pomocí toho nejlepšího světelného zdroje na světě, totiž slunce. Výsledný obraz se prostřednictvím tohoto procesu mění v závislosti na okolním světelném prostředí, které ho obklopuje.
Díla pak připomínají prastará barokní plátna, starozákonní pergameny nebo rytiny z náboženských knih. I když tvůrce využívá moderních témat, díky archaické technologii působí všechna téměř biblicky. Problematika Babylonské věže, zmatení jazyků a odcizení člověka v postmoderních velkých městech vyjádřil autor spojením mýtické archaické stavby a momentkou z newyorského Times Square. Každému při pohledu na díla musí nutně dojít, že se za staletí na světě zase tak moc nezměnilo.
Tentýž pocit evokuje i Třetí úroveň tužeb člověka s podtitulem Další narůstající touha k předchozím je touha po moci a slávě. Je na ní Adolf Hitler svlečený do půl těla jako kulturista a siláckým gestem ukazuje naběhlý biceps. Jako protipól pak působí Čtvrtá úroveň tužeb člověka, na níž je astronaut na měsíčním povrchu.
Práce Vladimíra Bruntona jsou netradiční nejen tématem, ale i výtvarným postupem. Ovšem jejich skutečná hodnota je zakletá v tom, na co nás odkazují a jaké otázky nám navozují.
Může se vám hodit na Firmy.cz: