Článek
Tajemný svět vás omráčí už při vstupu. Aréna je protkána visutými lany. Pnou se pár desítek centimetrů nad zemí, tři metry, ale i šest nad ní; souběžná, křižující se, prolínající se. Ústí na „odpočivadla“, některá do „podzemí“ pavoučí skrýše. Jako by labyrint utkal pán světa ne zrovna za střízliva.
To už ale na lana naskakují první artisté představení Drát pod sněhem (Le fil sous la neige). S výjimkou předslovu a závěrečného dopovězení vyprávějí příběh beze slov. Horečný. Jsou v něm ale zaklety osudy člověka ztraceného v prostoru a čase, hledajícího a šťastně nalézajícího štěstí, pospolitost.
Je to sen? Možná. Kolportéři ale všechny uhranou. Přeběhnout lano bez jištění a bez vyvažovacích tyčí je prvkem základním. Když začne mužská část souboru přeskakovat z lana na lano, a ženská protančí čtyři metry nad zemí ve špičkovkách nebo v lodičkách na vysokém podpadku, nebo když dvanáctimilimetrové lano slouží jako trampolína, tají se dech.
Na začátku byl Turba
Jenom občas, spíše jako estetický prvek, použijí dámy k vyvažování obtížných figur nářadí připomínající tenisovou raketu nebo orientální vějíř. Přejdou lana i se zavázanýma očima. Publikum ani nedýchá. Kolportéři na Letné po čtvrteční premiéře budou čarovat a kouzlit do 2. září.
Letošní nový cirkus přivezl na Letní Letnou z Francie dva soubory, které tuto odnož divadelního kumštu posouvají za hranice lidských možností. Kdysi ho v zemi galského kohouta pomáhal koncipovat Ctibor Turba. Doma světového mima a klauna z Čech znechutili.
