Článek
V čem tedy odliv vězí? Vždyť spisovatelka Irena Obermannová nemá zrovna malé čtenářské publikum a její scénář realizuje Česká televize s dobrým hereckým obsazením, a to nejen v případě hlavní ženské trojice.
Za Trapnými padesátkami se dá tušit sarkasticky pojatý svět Sexu ve městě po dvaceti letech, v němž je pro ženské hrdinky s blížícím se klimakteriem najednou všechno úplně jinak a každá se po svém pokouší vyrovnat s tím, že se pro své okolí proměnily v beznadějný případ na odpis.
„Božský“ Bohouš je ze dne na den opuštěn svou domácí puťkou kvůli záletům s televizní rosničkou, která se v žádném případě na chlapy neváže. Praštěná mužná sochařka naopak hrdě snáší samotu a raději v ústraní tvoří umění z harampádí.
A zmíněná Bohoušova puťka, která zásobuje internet fotkami svých koláčů, se rozhodla osamostatnit i za cenu toho, že jí hrozí zametání ulic. Tyhle tři ženské svede dohromady šílená náhoda a ve stejně bláznivém duchu se i spřátelí.
Slušné obsazení
Po herecké stránce není seriálu co vytknout. Rosnička Klára Melíšková, hospodyňka Alena Mihulová a sochařka Pavla Tomicová na sebe slyší a zaujme i mužská postava sebevědomého ješitného trouby v podání Václava Kopty, v jehož domě trojice osamělých „padesátek“ našla azyl. Občas to i zajiskří, ale ke skutečně vydařeným replikám, na nichž žánr sitkomu stojí, se přesto může zařadit máloco.
Často nefunguje už vystavění situací, načasování a pointy, což je společný problém scénáře a režie Michala Vajdičky, a skutečně těžko nad hotovým dílem odhadovat, na čí bedra celkově spadá větší odpovědnost.
Seriálu škodí nereálnost děje
Snad tedy jen jedna poznámka k pravděpodobnému bodu, odkud může pramenit základní problém. Zdá se, že seriál se zatím příliš nepokouší těžit humor z přirozených životních situací, které se logicky nabízejí, a raději se více soustředí na trhlejší stránky, které k žánru patří, ale v nichž se zároveň skrývá obrovské riziko.
Kupodivu se tedy už v úvodu rychle vyrovnal s žárlivostí hospodyňky na rosničku kvůli Bohoušovi, takže nad jejich novým přátelstvím po honičce jako z grotesky zavládla až dojemná smířlivost, jako by v sobě ty dvě poznaly dávné ztracené kamarádky z dětství. Téma se pak úplně opustí a místo toho se raději rozvíjí třeba „hyposexuální záchvat“ v 19.15, který po letech pravidelného manželského sexu s Bohoušem navždy vyléčí až mladý černoch.
Trojice hrdinek proto nedostává až tolik šancí stát se v očích diváků o něco živějšími postavami a místo toho zůstává přepjatými typy, což sebelepší herecký výkon nezachrání.
Závěrem ještě drobnost, která však nemusí být pro přijetí seriálu až tak bezvýznamná. Pro ženské (ani mužské) publikum padesát plus, ale i pro to o pár let mladší není virtuální existence na sociálních sítích až taková samozřejmost jako pro seriálové postavy. Ono se tam dokonce nevyskytuje téměř vůbec, natož aby tenhle dobový fenomén nějak odrážel, či dokonce ovlivňoval jeho reálný život. Dokládají to aktuální data českého Facebooku.
Propojení postav s fiktivní sociální sítí se tedy s potenciálním publikem zásadně míjí a zůstává mu v podstatě hlavně užitková funkce, když autorce umožnilo vystavět konstrukci příběhu.