Článek
Má pověst obratného scenáristy, který si rád pohrává s "neuvěřitelně" uvěřitelnými příběhy a pikantně výlučnými postavami. Vymyslí si knoflíkáře, do alkoholového folkového road movie zasadí anděla i ďábla. Řidič náklaďáku převáží v jeho světě určitě tunu zabalených použitých kalhotek a opuštění milenci se oblékají do oblečení bývalého partnera, aby se do něj lépe vcítili. Zelenkovy poťouchlé příběhy jsou zábavnější a zajímavější, o co víc se v nich život stává nesnesitelnějším či jen bizarnějším.
Příběhy osamělých v šíleném světě
Všichni ti osamělci, onanisté a sběratelé malérů i umělých panen z obchoďáku z jeho Příběhů obyčejného šílenství se jen pomalu a obtížně vyrovnávají se světem, který je ještě šílenější než oni sami.
Hlavní hrdina Petr (Ivan Trojan) se nemůže smířit s odchodem bývalé přítelkyně, kterou bláznivě miluje, a propadá svému domácímu "obyčejnému šílenství". Nejen že mu v opilosti "oživne deka". Tenhle outsider a řidič vysokozdvižného vozíku ze skladu je jako "houba, do níž se vše vsákne", jak mu vyčítá jeho bývalá. Po jeho boku "se život jeví jako plný magorů a psychopatů, protože on sám takový je".
Avšak (!) jeho sympatická bláhovost i sugestivní bezbrannost před tím, co se k jeho neustálému údivu kolem děje, je v brilantním podání Ivana Trojana stejně tak dojemně komická jako pro ženy něčím neodolatelná. Bohužel ve filmu se nepovedl právě vztah Petra k jeho bývalé přítelkyni Janě (Zuzana Šulajová), která jej sice opustila, ale vlastně nedovede bez jeho "složitosti" existovat. Situacím nechybí zajímavé nápady (telefonát ze skříně), ale některé momenty, i ty sympatiemi jiskřící, jsou nezastřeně chladné a očividně vykalkulované - jako studené ruce na zádech.
Nejsilnější jsou naopak scény, kde se Petr objevuje v domácím klinči svých rodičů, kteří dokazují, že nejen láska, ale i šílenství může kvést v každém, tedy i v produktivním a "jiném" věku. Nina Divíšková a divadelní režisér Miroslav Krobot tu excelují v portrétu energické, ostentativně se obětující matky, jakou byste raději ani nechtěli mít, a uzavřeného rezignujícího otce. Jsou tak věrohodní, až skoro opravdovější než sama skutečnost běžné úzkostlivé rodinky.
Zelenka ale občas sklouzává na hranici anekdoty, u níž máte pocit, že jste ji už (od něj) několikrát slyšeli. Například když načrtává příběh Petrových sousedů (charismaticky exaltovaní Jiří Bartoška a Zuzana Bydžovská), kteří potřebují, aby se na ně při milování někdo díval.
Změny ne vždy k lepšímu
Ve filmu autor škrtl Petrova kamaráda - onanistu, který mu dělal vrbu. Namísto něho se objevuje málo výrazný šéf (Karel Heřmánek), s nímž do filmu přichází i zdlouhavé popisy prostředí letištního carga. Ač je poznat, že film má zkušeného architekta Ondřeje Nekvasila, divák se toho sice hodně dozví o letištním provozu, ale v tu chvíli film opravdu nelétá, ale těžce sedí u země jako velký balík.
Zelenka se horko těžko snažil převést divadelní kus a jeho groteskní nadsázku do reálných, všedních kulis reality a světa filmu. Text se ale vzpírá, nutí autora k přepisování, k vymýšlení náhradních, ne vždy šťastných a nastavovaných řešení, k popisování. Film se tak co chvíli zadrhává, je někdy nesourodý, a navíc méně vtipný, než byla nedostižná inscenace. Z grotesky vyšla hořká komedie, která nese stopy ujetého melodramatu i intimního filmu. Ne náhodou eklektická hudba Karla Holase místy připomene Almodóvarovy starší filmy. Nad světem plným psychopatů a magorů se tu už hlasitě neřehtáme, jsme nuceni přijmout, že skutečně takový je.
Příběhy obyčejného šílenství
ČR (2005)
Scénář a režie: Petr Zelenka, kamera: Miro Gábor, hudba: Karel Holas, architekt: Ondřej Nekvasil, hrají: Ivan Trojan, Zuzana Šulajová, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Bartoška, Zuzana Bydžovská, Karel Heřmánek a další.