Hlavní obsah

RECENZE: V Národním si můžete zatančit v Naharinově duchu

Právo, Marcela Benoniová

Poslední premiérou Baletu Národního divadla v Praze je Ohad Naharin: decadance na Nové scéně.

Foto: ND Martin Divíšek

Poslední premiérou sezóny baletu ND je decadance světově uznávaného izraelského choreografa Ohada Naharina.

Článek

Baletní soubor získal do repertoáru dílo světově uznávaného izraelského choreografa Ohada Naharina, který patří ke generaci výjimečných svérázných choreografů na poli současného tance. Je to prestižní záležitost pro každý taneční nebo baletní soubor, když ho mohou zahrát.

Decadance není čerstvou novinkou. Jedná se o části starších Naharinových choreografií, které jsou přeskládány do jiné osnovy a struktury. Zajímavý způsob možná i proto dekadentní, jak si autor doslova hraje s již daným a vymyšleným pohybovým materiálem.

Vždy něco ubere a přidá vzhledem k rozdílné interpretaci v odlišných destinacích. Pracuje tímto způsobem, pokud se jedná o spolupráci se zahraničními tělesy.

Pouze pro svůj soubor Batsheva Dance Company v Izraeli vytváří díla nová a tematicky zcela odlišná.

Foto: ND Martin Divíšek

Jonáš Dolník, Matěj Šust a Ondřej Vinklát v Naharinově inscenaci decadence

Hned v počátku inscenace zařazuje autor magický iniciační obřad na známou pesachovou lidovou píseň Echad mi jodea. Tanečníci jsou rozvrstveni v širokém půlkruhu, stojí v černých mužských oblecích před židlemi, na které sedají, padají, zkroutí se, přepadávají i na ně vyskakují v neúprosném pochodovém téměř vojenském rytmu. Jsou nuceni projít jakousi tajemnou iniciací.

Jako v transu, v diktátu drtivé energie, všichni jednotně opakují přidávané pohyby a vždy končí žalostným kaskádovitým rozhozením rukou nad hlavu a fráze se tak natahuje vždy o kus dál. Vždy jeden tanečník vypadává z řady na zem, jakoby tíhu daného rituálu neunesl. Posléze všichni strhávají kusy oděvů, jakoby se chtěli zbavit cárů své bolavé duše i roztrhaného těla. Diváci jsou fascinováni, jsou nepřímo vtaženi do stejného kultovního Naharinova rituálu.

Ostrým střihem se najednou ocitnou jako v tančírně. Na rytmy cha-cha, mamby, opět klasicky oděni, vstupují do hlediště a vybírají si mezi diváky svého partnera.

Pokračuje free diskotéka i tanec v párovém držení. Vše má ale přesnou prostorovou strukturu, takže to vypadá, jako by to měli již nazkoušené, příjemné a zábavné.

Na pestrou hudební koláž velmi rozdílných skladeb uvidíte prostá a jednoduchá taneční setkání, dialogy milostné, drsně i lechtivě provokativní, bojovné i komické. To vše v neuvěřitelné skladbě fragmentárního až matematického řešení časoprostoru a hutné zemité dynamiky.

Představení je krátké, ale vydá za dvě. Je přínosem pro bohatý pohybový a expresivní jazyk celého baletního souboru.

Celkové hodnocení: 90 %

Ohad Naharin: decadance

Balet Národního divadla Praha

Choreografie Ohad Naharin, kostýmy Rakefet Levy, světelný design a scéna Avi Yona Bueno (Bambi), nastudování Erez Zohar, Gili Navot, Adi Salant.

Premiéry 4. a 5. 6. 2015 Nová scéna Národního divadla Praha

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám