RECENZE: Psí domov děti dojme i potěší spoustou zvířat

V Psím poslání sice hrdina prochází pěti desetiletími, a tudíž několikrát zemře a zase se „převtělí“ do jiného pejska, ale Hallströmův vytříbený smysl pro cituplné, nikoli sentimentální vyprávění dokázal i tento příběh, zdánlivě plný smutku z odchodu milovaného zvířete, podat tak, že výsledný dojem byl pozitivní.

Nicméně děti, které u Psího poslání nad smrtí každého psa přece jen plakaly moc, mohou být klidné a na Psí domov se bez obav vypravit. Žádný mazlíček tu neumře. Jen rodiče asi budou nad dějem trochu kroutit hlavou.

Na scénáři se tentokrát s Kathryn Michonovou podílel sám spisovatel a napsali příběh pohříchu standardní a zcela předvídatelný, bez osobitého nápadu, který tak ctil Psí poslání.

Kouzelné štěně Bella nemá Sebastiána, jak jsme zvyklí z dávného seriálu i současného filmu. Má Lucase a má se s ním skvěle. Mladý muž i jeho matka mu poskytují zázemí i zábavu takovou, jakou si jen pes může přát.

Jenže pak náhle Bella zmizí, ocitne se dlouhých šest set kilometrů od domova a čeká ji cesta zpátky plná nástrah, několika krásných přátelství i trápení. Nicméně i malé dítě v kině nejspíš pochopí, že to musí dobře dopadnout.

Všechno je totiž přesně takové, jak se sluší a patří. Bella ještě předtím, než zmizí, navštíví pracoviště svého pána, léčebnu tělesně postižených lidí, a její návštěva tam položí základ ke canisterapii. Na cestě domů potká gay pár černého a bílého muže, neobyčejně laskavého umírajícího bezdomovce, skamarádí se s krásnou mladou pumou. I Lucasova přítelkyně je pro jistotu tmavší pleti. Všechno je podřízeno myšlence, že odlišná barva pleti, sexuální orientace, jiný živočišný druh nejsou překážkou přátelství.

Dospělému člověku to vrže až příliš průhlednou zápletkou a příliš na odiv stavěnou tolerancí vůči všemu, co svět přináší. Ale děti budou spokojené. Vedle rozkošné Belly jsou ve filmu i další nádherná zvířata, jednoduchý příběh, krásně nasnímaná příroda. Proč ne.

Celkové hodnocení 55 %

Může se vám hodit na Zboží: