Hlavní obsah

RECENZE: Pražské Museum Kampa vystavuje díla malíře Adolfa Borna

Právo, Jan Šída

Figurky vytvořené malířem Adolfem Bornem (1930-2016) doprovázejí už několik generací. Děti i dospělí z nich měli radost, když četli knihy o Robinsonovi Crusoe či Malém velkém muži nebo když hltali Večerníčky s Machem a Šebestovou. Společně s obrázky Josefa Lady, Zdeňka Buriana, Jana Fischera, Marka Čermáka, Neprakty či Jiřího Šalamouna se jim zaryly do paměti.

Foto: katalog výstavy

V raných litografiích čerpal malíř i z Picassa (Zuřivý lev Hector, 1964).

Článek

Petr Volf, kurátor výstavy nazvané Jedinečný svět, na vernisáži zdůraznil, že se nechtěl pouze zaštítit slavným jménem a vytvořit expozici, na které by návštěvníci viděli stále totéž. Proto se zaměřil i na cyklus litografií, jež Born udělal v raném období, v šedesátých letech minulého století. V Schulzově křídle galerie jsou práce, které ještě nikdy nebyly kompletně vystaveny na veřejnosti.

Klasický Adolf Born na návštěvníky čeká v hlavním sále

Právě na nich je vidět autorovo okouzlení kubismem Pabla Picassa, ale také vytušíme vlivy moderního francouzského malířství, především impresionismu, fauvismu či expresionismu.

Foto: Jan Šída, Právo

Malíř Adolf Born ovlivnil svými díly několik generací.

Figury jsou v mnoha případech redukované až na samu geometrickou podstatu. Někde připomínají dětskou kresbu, ovšem dynamika prvků a celková kompozice svědčí o detailně promyšlené profesionální práci. Litografie Zuřivý lev Hector z roku 1964 stojí na výrazném kontrastu rudého pozadí s černomodrou siluetou zvířete.

Ta je vytvořena jakoby nahrubo, ve tváři má syrové rysy a dominantní oči. Přes veškerou dravost nese šelma v sobě rysy dobrosrdečnosti předoucí domácí kočky.

Klasický Adolf Born však na návštěvníky čeká v hlavním sále mezi pastely a akvarely. Nápadná je výrazná barevnost velkých ploch. Na obrazech defilují lidé a zvířata, jejichž vizuální prvky se mnohde fantaskně prolínají. Jejich typickým znakem je snovost a někde i surrealistický posun reality.

Foto: Jan Šída, Právo

Obraz Poslední večeře má v sobě zvláštní jinotaj.

Proto má tygr místo ocasu hada, který očima hypnotizuje nahou indickou krásku, a domorodcům, se kterými rozmlouvá cestovatel Emil Holub, sedí na krcích ptačí hlavy, zatímco tu Satyrovu zdobí důstojné jelení parohy.

Další část výstavy tvoří tušové kresby z cest. Malíř rád navštěvoval cizí země a místo fotografií si pořizoval náčrty. Ty pak dotvářel v ateliéru k obrazu svému. I když ve většině případů používal obyčejné černé linie na bílém papíře, dokázal z nich vytvořit neobyčejné divadlo světa. Je plné lidského i zvířecího hemžení, drobných mikropříběhů a vtipných situací.

Výtvarníkův jemný humor obsahuje několik rovin. Jeho synonymem je nenápadnost. Autor nestojí o to, aby pobavil za každou cenu. Chce, aby se pozorovatel naučil nadsázku hledat v jemném detailu, aby si všiml letících ptáků nad náměstím v Benátkách, kteří nesou v zobáku klobouk a podprsenku, jež zřejmě uzmuli nepozorným turistům. A chce, aby ocenil mohutné poprsí kráčející dámy, na kterém odpočívá jiný znavený opeřenec.

Druhou linií jeho humoru je nenásilnost. I když si dělá legraci z lidí, lépe řečeno z jejich nedokonalosti či selhání, nikdy je neuráží nebo nezesměšňuje. Je k nim laskavý a má pro jejich poklesky pochopení.

Z vystavených děl se poněkud vymyká obraz Nezvaní hosté k poslední večeři, který vznikl den před malířovou smrtí. Má zvláštní tajemnou a posmutnělou atmosféru. Sedícímu alchymistovi upíjejí letkvar z tyglíku mytický gryf coby strážce zlatého pokladu a létající ryba, zvoucí do nebeského souhvězdí. Možná je to vyjádření jeho myšlenky, že v umění jde o vytvoření vlastního magického světa.

Adolf Born: Jedinečný svět
Museum Kampa, Praha, do 30. července

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám