Článek
Nikl opakovaně experimentoval se stavbou lehkých balančních „babylonských“ věží na strunách piana, které se při hře zhroutily a jejich části změnily zvuk strun klavíru. Nikl však není pianista, a proto se na návrh ředitele Archy spojil s klavíristy schopnými improvizace.
„S Beatou Hlavenkovou a Michalem Nejtkem jsme se domluvili na koncertním představení, při kterém by improvizovaně komponovali hudbu podle partitur, určovaných samovolně hroucenými komponenty, zasypávajícími plochu klavírních strun. V této hře působím vlastně jako obraceč not, budoucí barvu a zvuk strun pozměňuji pomocí různých materiálů,“ uvedl Nikl.
Při zkouškách byl sám překvapen, jak vážně vznikající skladby působily: „Vnímal jsem křehkost, poukazující k dnešnímu i minulému času, vždy novou, konstruktivní hru, vznikající z předešlé destrukce.“