Článek
Češi a Číňané mají podobné zkušenosti, alespoň ti, kteří se narodili před rokem 1989 a pamatují komunistickou totalitu, která je silou zbavila jejich tužeb.
Vladimír v mládí patřil mezi nejlepší tanečníky rokenrolu v Praze. Každou sobotu kraloval tanečním zábavám na Václavském náměstí, dokud neskončil na policii za to, že má rád “dekadentní kapitalistický“ tanec. Dnes je mu 73 let a žije na maloměstě nedaleko Prahy. Celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař.
Wen je mladší, narodila se v 60. letech a žije v Pekingu. Vystudovala divadelní akademii a měla se stát primabalerínou propagandistického baletu. Když ale režim rozdrtil studentské protesty, založila Wen první nezávislý taneční soubor v Číně Living Dance Studio.
V představení Obyčejní lidé se oba potkají na jednom pódiu v působivě nasvícené a proměnlivé scéně za hudebního doprovodu v podání Jana Buriana mladšího a čínského kytaristy Wena Luyuana.
Archa uvede Obyčejné lidi nejprve 18. 11. v rámci Noci divadel, pak od 21. a 22. listopadu, přičemž po představení následuje diskuse s tvůrci. Navíc se počítá ještě s jedním dopoledním představením pro školy 22. listopadu.
Nejprve koncert a filmy u jídla
Ještě před tím ale v pátek vystoupí Burian mladší s kytaristou Wenem se sólovými i společnými hudebními a zvukovými improvizacemi a příští týden ve středu bude následovat filmově kulinářský večer s Living Dance Studio, při němž se budou promítat dokumentární filmy pořízené členkami souboru s vesničany v odlehlých čínských provinciích. Po projekci bude následovat setkání s autorkami a přední českou sinoložkou Zuzanou Li při jídle, které připravili členové souboru.