Nejlepší filmy roku. Díky Bohu, že máme alespoň Slámu a Svěráka

Při pohledu na letošní seznam českých celovečerních hraných filmů je zjevné, že se točí hodně a peníze tu jsou. Filmový kritik navštěvující poctivě všechny domácí premiéry nevychází z údivu, na co všechno se najdou finance. Kvantitu máme, jinou otázkou je kvalita. Ta hapruje zejména u scénářů. V polovině českých filmů se postavy chovají jako šílenci a poznat kdo, co a proč dělá, je nadlidský úkol. Připomeňme si na konci roku alespoň pár českých filmů, které neurážejí diváka svou hloupostí.

Režisér Bohdan Sláma prakticky nikdy nezklame. Letos upozadil sociální motivy a natočil drama o rodině, která není ani tak chudá, jako spíš nefunkční. Bábu z ledu vybavil emocemi i nenápadným humorem.

Onou Bábou z ledu je Hana (Zuzana Kronerová), maminka, která vyvařuje pro syny a vnoučata. Namyšlený syn-podnikatel (Václav Neužil) a jeho manželka (Tatiana Vilhelmová) ovšem neprojevují žádnou vděčnost, druhý syn (Marek Daniel) zase oddaluje exekuce a všichni se pořád hádají. Chod rodiny změní setkání s alternativním chlapíkem z místního spolku otužilců (Pavel Nový), který umožňuje Haně opustit staré vzorce chování a být sama sebou. Je jasné, že syn podnikatel nebude s neprestižním a lehce podivínským přítelem matky spokojen.

Sláma opět dokázal, jak umí najít velké drama v obyčejnosti.

Po premiéře kritici kolem Svěráků našlapovali opatrně, psali o poezii, dychtivých očích malého kluka, pozitivním pohledu na svět, něžném humoru. Ano, dětský svět je největším trumfem filmu Po strništi bos, a humor v něm nechybí, i když jím nepřekypuje. Recenze se shodují, že „strniště“ nemá napětí. Spíše tak nějak plyne a zejména laskavá postava maminky působí opravdu bezkrevně.

Přesto vznikl docela hezký vzpomínkový film. Scenárista Zdeněk Svěrák je laskavý člověk, takže jinak než laskavě psát ani nemůže.

Film Kvarteto někteří zbytečně cupovali. Jde o pomalý, náznakový film, kde může být nevyřčené stejně důležité jako vyřčené. Režisér a herec Miroslav Krobot se pustil do lehce stylizované (je divadelník), ale věrohodné studie pětatřicátníků. Ano, jsou trochu zpomalení, melancholičtí, trapní. Vztahy se „podělaly“, a oni už ani moc netouží po kariéře nebo po sexu. I deprese však mohou být na plátně s dobrými herci docela sranda. Melancholickým bloudivým postavám tu navíc dělá protiváhu neskutečný showman Jaroslav Plesl.

V Česku se málo chválí, tak ať to zazní naplno: Jarda Plesl - nejlepší český herec roku 2017!

Mohutnou trilogií Zahradnictví Jan Hřebejk poněkud vyděsil kritiku i diváky. První díl Rodinný přítel byl - to prostě nelze říct jinak - průšvih. Zdlouhavá telenovela zasazená do kulis 2. světové války neměla ani napětí, ani zajímavé postavy, ani humor.

Až třetí díl (Nápadník) vzala kritika trochu na milost. Jistě, Pelíšky to nejsou, ale normální komedie ano. Vévodí jí neurotik Jindřich (Martin Finger), který přežil „nacistické kriminály“, ale na výchovu dospívající holky není vybaven. Naivní slušná Dana (Anna Fialová) intenzivně prožívá prázdninovou lásku s hochem, se kterým ani nespala, ale Jindřich nepřipustí, aby vesnický „nýmand“ překročil práh bytu.

Hádky mezi Jindřichem, dcerou a manželkou (Aňa Geislerová) patří k tomu nejlepšímu, co Nápadník nabízí. Bonus představuje malá holčička (budoucí Jindřiška z Pelíšků), která recituje protistátní básničky, a také tlustá teta žádající zpět dárky, které rodině dala. Film má rytmus a hlášky nechybí.

Film Křižáček Václava Kadrnky je prý umění. Mezi návštěvníky karlovarského festivalu si získal přezdívku „Roden jede hodinu a půl na koni“. Záběr padacího mostu, který se mučivě dlouho otevírá, vstoupil do dějin nudy. Během projekce v karlovarském Thermalu odešlo ze sálu 30 lidí.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: