Článek
Jediný ze tří nominovaných jste členem kapely a na pódia vstupujete v podstatě anonymně. Považujete to za nevýhodnou pozici?
Spousta mých kamarádů a známých mi vždycky říkala, že je škoda, že mě nenominovali. Tvrdili, že je to možná tím, že zpívám v kapele, kde je nás víc a já nejsem tolik na očích. Je skutečně možné, že je to důvod, proč má nominace nepřišla dřív.
Mrzelo vás to?
Lhal bych, kdybych vám řekl, že mi to bylo jedno. Nikdy jsem ale nebrečel nebo nerozbíjel sklenice. Říkal jsem si, že se nedá nic dělat a že to třeba jednou přijde.
Kdy jste tu "křivdu" pocítil nejvíc?
Po naší třetí desce. Tak trošku jsem si myslel, že bych mohl být nominovaný. Nakonec jsem byl daleko šťastnější, že jsme vyhráli kategorii Deska roku. Tím se to vykompenzovalo.
Věřil jste, že na nominaci dosáhnete tentokrát?
Nemyslel jsem si to. Rozhodl jsem se tím totiž vůbec nezabývat. Totálně jsem to vytěsnil, dokonce jsem ani nevěděl, že se budou nominace vyhlašovat zrovna 8. února. Víte, já si myslím, že všechny desky a písničky Monkey Business jsou naprosto fantastické. Ke všem čtyřem albům mám totálně vřelý vztah. Samozřejmě v nich vidím nějaké rozdíly, ale jsem přesvědčen, že poslední Kiss Me On My Ego je nejlepší. Tím pádem si myslím, že jsme měli dostat nominace ve všech kategoriích.
To je docela neskromné tvrzení.
Je to osobní názor člověka, jenž totálně zbožňuje hudbu, kterou dělá. Zbožňuji také kapelu, s níž hraju, mám rád lidi v ní a jsem šťastný z toho, jak nám to hraje naživo. Moje maminka mě už šest let bombarduje tím, že bych měl být nominovaný. Je to taková klasická "Monkey Mother," opičí máma.
Vždycky, když se vyhlásily nominace, mi říkala: "Ježišmarjá, já jim tam snad pošlu nějaký dopis, ať se proberou." Vždycky jsem ji musel uklidňovat. Přesvědčoval jsem ji, ať je veselá a je ráda, že na nás chodí lidé, prodávají se desky a že jsme šťastní. To je daleko víc než nějaká nominace. Chápu ji jako milou věc navíc.
Teď je maminka šťastná, není-liž pravda?
Je skutečně velice šťastná. Volal jsem jí hned, jak jsem se to dozvěděl, a ona do toho telefonu úplně slzela.
Nominaci ve vaší kategorii získal opět Dan Bárta. Jak se stavíte k jeho dosavadnímu andělskému kralování?
Vždycky jsem mu to přál, protože je to naprosto fenomenální zpěvák. Troufám si tvrdit, že jsme přátelé, i když se příliš často nevidíme. Zcela upřímně ovšem musím říct, že skutečnost, že vyhrával tak dlouhou dobu, není pro českou hudební scénu přínosná. Rozmanitost je přece dobrá věc. Když se to zastaví u jednoho člověka, znamená to stagnaci. Dan je vynikající zpěvák, ale kdyby se po jeho čtvrtém trumfu našel někdo, kdo by ho vystřídal, české hudbě by to prospělo.
Akademici asi nenašli nikoho kvalitnějšího.
Ale zpěv se přece nedá hodnotit body od jedné do pěti. Přístup ke zpěvu i hudbě je tak složitý, že by se vždycky dalo obhájit udělení ceny někomu jinému.
V čem podle vás za Danem Bártou kvalitativně zaostáváte?
Díky tomu, že je Dan starší, na pódiích se pohybuje nepatrně delší dobu a zažil několik projektů, v nichž se dobře získávají zkušenosti - mám na mysli především muzikály - má daleko větší jistotu. Drží takříkajíc víc pohromadě. Obdivuji ho také ve zpívání v češtině. V tom je nepřekonatelný, zatímco já v něm u sebe cítím obrovskou rezervu.
Budete s tím něco dělat?
Začínáme se scházet s Otou Klempířem a chceme zkusit napsat nějakou písničku pro Monkey Business v češtině. Já o to dříve moc nestál. Byl jsem spokojený s tím, že zpíváme anglicky. Teď ale začínám čím dál tím víc zjišťovat, že český jazyk má skryté nádhery, které by byla škoda neobjevit. Dan je objevil měrou vrchovatou.
Kdo podle vás letos sošku Anděla v kategorii zpěváků získá?
Dan Bárta.