Článek
Není divu, že ji otevírá příspěvek Karla Čapka Muž a krystal, oceňující jeho zpravodajskou hodnotu, ale i schopnost nabídnout posluchačům básnické slovo, hudbu, koncertní i operní zpěv. „Říkám, něco na tom je,“ napsal Čapek v roce 1926.
Následují vyznání desítek osobností, z nichž mnohé jsou spojeny s drátovým i bezdrátovým vysíláním. Jsou to například Eduard Bass, Josef Hora, Jindřich Plachta, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Poláček, František Langer, František Kožík, Ludvík Aškenazy, Ota Pavel, ale i Josef Kainar, Jan Skácel, Karel Kyncl či Ilja Hurník.
Je radost vnímat kouzlo slova inspirovaného vysíláním, které nadále zůstává spojeno s lidskou pospolitostí, se společným sdílením hodnot i skutečnosti, jak k němu postupně přistupují nové a nové významy.
Ty jsou spjaté se subtilními prožitky v hlubinách lidského povědomí, včetně pocitů nostalgie a idyličnosti. Jako by tím rozhlas dovršoval pomyslný kruh a vracel se ke svým kořenům, očištěn cestou dějinami od všeho, co jej odvrací od jeho prapůvodního smyslu.
Milan Pokorný zdůrazňuje, oč jde. Onen smysl je odvozen od jedné z nejhlubších archetypálních potřeb jakékoliv lidské společnosti i každého jejího příslušníka. Je jí potřeba naslouchat příběhům a sdílet je s ostatními.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: