Článek
Autor udržuje čtenáře neustále v napětí a na distanc od vyprávěného děje. Nepouští ho rovnou k věci, ale neustále ho tak zlehka oťukává a připravuje jej na překvapivou pointu. Právě díky ní získávají povídky na zajímavosti. Čtenář se nestačí nudit, protože nuda je, jak známo, smrt každého uměleckého díla.
Ne ve všech případech se toho autorovi daří zcela bezezbytku docílit. Někde musí čtenář přemýšlet, jak to vlastně s tou smrtí je. Jestli hlavní hrdina zemřel fyzicky nebo „jen“ duševně. Možná je to ale od Hubeného rafinovaná taktika, jak text okysličit.
Vychází z městských legend a tradovaných mysteriózních příběhů, které si lidé léta předávali tak trochu spiklenecky ústní formou.
Příběh Zaskočený běžec, který popisuje, jak dětští kanibalové lákají kolemjdoucí k táboráku do skautského tábora, aby se návštěvníci stali pochoutkou na rožni, mírně připomíná tradovanou legendu o černé sanitce. Její osazenstvo prý chytalo na ulicích lidi, aby jejich orgány vyoperovalo a prodávalo.
Bivak pod Jalovcem zase operuje s legendou, kdy hlavního hrdinu zachrání lidé, kteří jsou už dávno po smrti. V tomto případě jde o horolezce ve slovinských horách. Podobnou zápletku použil mimo jiné spisovatel Forsyth v novele z roku 1975 Shepherd (Pastýř). Příběh vyprávěný britskými piloty popisuje moment, kdy bloudícího letce vyvede z mlhy na domovské letiště jeho kolega, který zmizel před čtrnácti lety.
Knihu můžeme brát jen jako kratochvilné čtení s mírně hororovou zápletkou. Ale také jako varování, že pro nás stále existuje něco neuchopitelného mezi nebem a zemí.