Hlavní obsah

Joe Cocker, vyšší liga středního proudu

Ještě jsem tady, dává vědět svým novým albem Hard Knocks symbol Woodstocku Joe Cocker. Jeho nové album míří hodně do středního proudu, soul-rockový základ uhlazuje, ale pořád dopadá velmi slušně.

Joe Cocker, vyšší liga středního proudu

Album se jmenuje podle jeho největšího hitu - Hard Knocks, jenž je podle běžných pravidel prvním v pořadí. Přímočarý soul-rockový singl ve středím tempu má tah a vrcholí Cockerovým chytlavým refrénem, na který odpovídají úsečné štěky dechů.

Více než bývalo zvykem Cocker propadl funkovým náladám - rozkošně kravitzovský kytarový riff a basa zahajuje třeba čtvrtou píseň The Fall, ale mírné sklony k tancechtivosti se projevují i na jiných místech.

Pokud jde o intimnější soulové balady, jsou zastoupeny hojně, málokterá se ovšem dá srovnávat s těmi, jež mistr vypouštěl v šedesátých a sedmdesátých letech. U nich tedy zbývá jen obdivovat Cockerův hlas, který jistě sám o sobě představuje určitou kvalitu.

Celkový zvuk zůstává klasický, stojí na kytarách a piánu. Při pozornějším poslechu vás možná překvapí užití značně odporných kláves, které odkazují kamsi k technu devadesátých let, např. ve Stay the Same a Runway Train. Tohle do žánru opravdu nepatří (kde si Joe zapomněl hammondky?) Tyto dvě rychlé pop-rockové skladby patří k nejslabším na albu, nejen kvůli klávesám. Jinak ale velká "šedesátková" legenda opět potěšila.

Celkové hodnocení: 75 %

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků