Hlavní obsah
Jiří Žáček také přemýšlí o světě, který odmítá vidět globální ekologickou krizi. Foto: Zdenko Pavelka, Právo

Jiří Žáček vydal sbírku lyrické poezie Třetí poločas

Básníku Jiřímu Žáčkovi se doma hromadily básně, jež podle jeho slov vůbec nebyly humorné a nechtělo se mu je hodit do sběru. Vydal proto po deseti letech novou sbírku lyrické poezie Třetí poločas.

Jiří Žáček také přemýšlí o světě, který odmítá vidět globální ekologickou krizi. Foto: Zdenko Pavelka, Právo
Jiří Žáček vydal sbírku lyrické poezie Třetí poločas

Čtenář od vás dostával v poslední době spíš aforistická podobenství, žert a varování. Proč jste se rozhodl vydat lyrickou sbírku Třetí poločas?

Přestože jsem se před deseti lety zařekl, že žádnou vážnou poezii už psát nebudu, za těch deset let se mi v šuplíku nahromadila stovka básní, které vůbec nejsou humorné. A protože mi bylo líto vyhodit je do sběru, přebral jsem je a vyšla mi z toho knížka.

Mám rád všední dny, protože zázraky se nikdy nestávají v neděli ani ve svátek - píšete hned v úvodu. Jak vnímáte inspiraci poezií všedního dne z poloviny 50. let minulého století?

Na poezii všedního dne jsem jako čtenář vyrůstal a jsem přesvědčen, že nebyla dodnes doceněna. Šotola, Holub, Šiktanc jsou pro mě poslední mohykáni české poezie, stejně jako jejich souputníci Kainar, Mikulášek a Skácel.

Proč jste se musel vrátit až do roku 1963 na břeh řeky Otavy?

Nemám ve zvyku inspirovat se vzdálenou minulostí, ale z paměti se mi vynořilo pár rozmarných epizod z telecích let a já jsem neodolal a přepsal jsem je do krátkých řádků. Do knížky jsem je zařadil pro odlehčení.

Bilance většiny básníků bývají hořké, nejste výjimkou. Vědomí konečnosti života, stále oživovaných ideálů… Píšete - Má vlast/která rodí kacíře… Je to snad ona naděje?

Kacíři vždycky přinášejí naději, protože jsou to lidé, kteří myslí a pochybují. Bohužel fanatičtí fundamentalisté, kteří jsou neštěstím světa, jsou v obrovské přesile. Ale jsou-li bilance básníků hořké, nevadí, hořká chuť je ušlechtilá, zatímco sladkosti jsou nezdravé.

Jste prezidentem Akademie literatury české, jež udělí 4. dubna ceny Ladislava Fukse a Boženy Němcové. V čem vidíte její smysl a v čem jsou tyto ceny jiné?

Akademie, složená ze spisovatelů z různých okruhů, každoročně uděluje cenu za celoživotní dílo, cenu za výraznou knihu posledních let a cenu za prvotinu. Naše ocenění jsou jiné přinejmenším v tom, že laureáty vybírá a volí čtyřicítka spisovatelů, na rozdíl od obvyklých několikačlenných porot. Volba čtyřiceti lidí je demokratičtější, hůře ovlivnitelná módami či příslušností k určitému bratrstvu.

Co považujete v životě za důležité a do veršů se vám to v této sbírce nevešlo?

Přemýšlení o světě, který odmítá vidět globální ekologickou krizi, která už začala. Ještě vyválčit a vydrancovat, co se dá, ještě vybetonovat co nejvíc dálnic, ještě nasekat miliardy auťáků, ještě vnutit oblbnutým konzumentům hromady krámů, které nepotřebují, to je úděsná strategie, která nás přijde draho. A ředitelé zeměkoule se tváří, jako že je všechno v pořádku.

Jiří Žáček

se narodil 6. listopadu 1945 v Chomutově. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT a po několika letech práce projektanta se věnoval práci nakladatelského redaktora.

Od 1994 má svobodném povolání. Vydal desítky sbírek veršů pro děti i dospělé, knihy epigramů i aforismů. 

Mimo jiné mu vyšlo: Aprílová škola a Mezi řečí (1978), Okurková sezóna (1982), Slabikář (1992), Idioti mají přednost (2001), Můj přítel yeti (2005), Kdo se směje naposled (2008).

Je autorem divadelní hry Ptákoviny podle Aristofana.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků