Hlavní obsah

Herečka Jitka Smutná o své roli hospodyně Josefy: Vřelost je její zbraň proti chladu

Právo, Radmila Hrdinová

Žádné manželství není v takových troskách, aby ho jedna svérázná hospodyně nedokázala zachránit. Tak zní motto komedie Dovolená paní Josefy francouzské autorky Dany Laurentové, kterou v české premiéře uvede 6. a 7. července pražské Divadlo Ungelt. Postava Josefy, která před dovolenou dá přednost místu hospodyně u mladého manželského páru, je jako na tělo ušitá herečce Jitce Smutné.

Foto: Jan Malíř

Na Letní scéně Ungelt hraje i v komedii podle Betty MacDonaldové.

Článek

Prý se s touto hrou nepotkáváte poprvé?

Josefu jsem měla hrát už před lety v Činoherním studiu Bouře Alexeje Pyška. Nakonec to nevyšlo kvůli problémům s termíny a autorskými právy. Já si však už tehdy říkala, že co má přijít, přijde. A stalo se. Když jsem dostala text od dramaturga Ungeltu Pavla Ondrucha, neváhala jsem ani minutu.

Čím vás hra i Josefa tak zaujaly?

Komedii mám ráda, ale asi by mě nebavilo dělat je jen pro zábavu. Těší mě, když má text přesah, a ten tahle hra má. Myslím, že má hodně co říct generacím, které vyznávají bezdotykovou domácnost s čistými hladkými plochami, v níž nejsou žádné věci či vzpomínky na poličkách a vládne minimalismus. A to bohužel i v lidských vztazích, chladných a bez jakékoli vřelosti. To je zbraň, kterou Josefa nevědomky tuhle aseptickou bezdotykovost a odcizení přemáhá. I za cenu, že by třeba měla jen rozlít mléko.

Jaký vztah ke kuchyni a vaření máte vy?

Ve svém životě jsem prošla mnoha velkými společenstvími, pro něž jsem vařila. Na chalupě na severní Moravě nás bývalo u stolu běžně kolem dvaceti, všichni jsme se vešli a najedli, a já vařila ráda. Baví mě to dodnes, jenže už si se strávníky moc nedopřávám a hlídám si kila.

Ráda vařím zeleninová jídla, ale pustím se i do čínské nebo indické kuchyně. Miluju polévky, které po vzoru své babičky jím klidně tři dny za sebou a vůbec mě to neomrzí. A baví mě dozvídat se a zkoušet stále něco nového.

Má Dovolená paní Josefy pro herce i nějaká úskalí?

Francouzi hrozně rychle mluví. Když se do toho pustí, téměř jim není rozumět. Josefa mluví ještě rychleji než všichni ostatní Francouzi. A mluví ráda, což je pro ostatní občas k zešílení. Takže i když hrajeme česky v překladu Alexandra Jerieho, stejně se občas nestihnu ani nadechnout.

Na druhé straně je Josefa utkaná z překotnosti v mluvě i řešení problémů, takže nějaký ten brept je její druhou přirozeností, a to je pro herce osvobozující. Také s sebou neustále nosí velký naučný slovník, v němž si vyhledává slova, kterým nerozumí. A občas je tak trochu pomotá.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jitka Smutná s dcerou Terezou Nekudovou

V inscenaci hrajete se svou dcerou Terezou Nekudovou. Jak jste na sebe zvyklé?

S Terezkou jsem hrála už v pěti nebo šesti inscenacích. Měla se mnou ostatně hrát už v první uvažované inscenaci Josefy. Poprvé jsme spolu hrály ještě v Ostravě v Pekaři Marhoulovi, to jí bylo pět. Poté v pražském Národním divadle asi ve třech titulech a sedm let jsme ještě s Honzou Hartlem jezdili se zájezdovou inscenací Dveře. Hlavně jsme spolu hrály dvanáct let v pražském Divadle v Řeznické ve Zlomatce, takže jsme na sebe hodně zvyklé, nemusíme se dlouho ladit, stačí nám pohled a rozumíme si. Radek Valenta, který je třetím hercem téhle inscenace, hrál ve Zlomatce také.

V Ungeltu hrajete i v inscenaci Kdokoli může dělat cokoli podle knihy Betty MacDonaldové a s Alenou Mihulovou hru Přítelkyně. Jak se tam cítíte?

Moc dobře, mám ráda těsný kontakt s diváky. Josefa je dokonce založená na přímém dialogickém vztahu s nimi. Ungelt je pro tuhle kvalitu ideálním prostorem a doufám, že to bude fungovat i na Letní scéně, která má krásnou atmosféru.

Betty MacDonaldovou si užívám. Není to bezbřehá komedie, má v sobě i temné stránky, vždyť se odehrává v době americké krize, kdy bylo lidem dost zle. Ale MacDonaldová dodává svým pohledem na svět divákům víru, že všechno se dá zvládnout, když má člověk humor, nadhled a vřelou rodinu. V tom se potkává s Josefou. Vřelost, sdílení a humor jako lék na všechny trable je v téhle době to nejlepší poselství.

Dramaturg Pavel Ondruch řekl o Josefě krásnou větu: Na konci představení ji budete chtít mít všichni doma. A nemyslel tím jen postavu, ale i vás...

To je sice moc hezké, ale doma mi říkali, že by to divákům nedoporučovali. Nicméně budu ráda, když je Josefa svým upovídaným člověčenstvím zaujme.

Čeká vás pracovní léto?

Po koronavirové pauze budeme v létě hrát jak v Ungeltu, tak i na Letní scéně. Zároveň se vracíme k natáčení televizní Ulice a během prázdnin budu točit ještě jeden letní seriál. Ale naplánovala jsem si i odpočinek.

Vynucená pauza vám vzala divadlo i zpívání s kytarou. Dala vám něco?

Jistě, minimálně příjemný odpočinek. Zhlédla jsem spoustu filmů a přečetla knihy, na které jinak nemám čas, udělala jsem si pořádek v šuplíkách, k čemuž bych se dostala až o prázdninách. A protože mám ráda kytky a zahrádku, už koncem května jsem měla osázený a rozkvetlý balkon. Ven jsem vyndala i kaktusy a sukulenty, to všechno bych za normálního provozu určitě nestihla.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám