Hlavní obsah

David Eben: Karel IV. se učil zpívat už ve Francii

Právo, Jaroslav Špulák

V květnu si připomeneme 700 let od narození krále českého a císaře Svaté říše římské Karla IV. K němu vydal soubor Schola Gregoriana Pragensis ve spolupráci se sopranistkou Hanou Blažíkovou album Carolus IV. Jsou na něm chorální i vícehlasé zpěvy, které soubor doplnil také o dobovou světskou tvorbu. Na otázky Práva odpověděl umělecký vedoucí souboru David Eben.

Foto: archív Supraphon

Soubor Schola Gregoriana Pragensis, David Eben je čtvrtý zprava.

Článek

Vznikla by taková deska, kdyby letos nebylo výročí narození Karla IV.?

Možná by nevznikla v tuto chvíli, ale později nejspíše ano. Tematikou Karlovy doby se totiž zabývám dlouhodobě, není to něco, oč bych se zajímal pouze z popudu zmíněného výročí. Vlastně už má diplomová práce na Filozofické fakultě UK se týkala knih Arnošta z Pardubic, což byl arcibiskup pražský a blízký spolupracovník Karla IV. Tato tematika se tedy prolíná mou badatelskou činností a je pro mě stále velmi přitažlivá.

Co vás přitahuje nejvíce?

Mohl bych uvést řadu důvodů. V Karlově době zřetelně stoupla prestiž pražské katedrály povýšené na arcibiskupství. Obřady v ní konané rozvíjely určitou slavnostní teatrálnost středověké liturgie a zpěv byl jejich neodmyslitelnou součástí.

Svědčí o tom řada cenných rukopisů. Zajímavé je též pronikání francouzské kultury, která tehdejší pražské ovzduší postupně ovlivňovala. A obrovským počinem bylo založení pražské univerzity.

Když si člověk pročítá soupisy jejích absolventů ve čtrnáctém století, vidí, že k nám tehdy směřovali lidé téměř z celé Evropy. Univerzita představovala internacionální prostředí, jakýsi tavicí kotel, a to i v hudební oblasti.

Možná mohu v té souvislosti zmínit práci jednoho z mých doktorandů. Podařilo se mu objevit repertoár, který s tehdejším školským prostředím souvisí, a jeho nitky vedou právě k pražské univerzitě.

Když pak kvůli husitským válkám řada studentů z Prahy odešla, najdeme ony nitky roztroušené po Evropě, především opět ve školských institucích v Německu nebo Polsku.

Byla hudba té doby tématem pro váš soubor Schola Gregoriana Pragensis i dříve?

Ano, z rukopisných pramenů té doby jsme již čerpali. Například naše album In Pragensi Ecclesia z roku 1996 se věnuje vánočním obřadům za doby Karla IV. ve svatovítské katedrále. Chorální a vícehlasé zpěvy této doby mají v repertoáru našeho souboru kontinuitu.

Foto: archív Supraphon

David Eben s albem.

Jaké typy skladeb na novém albu jsou?

Snažili jsme se zachytit ono proměnlivé a mnohovrstevné hudební prostředí druhé poloviny čtrnáctého století. Je zastoupen církevní zpěv, k němuž měl Karel IV. určitě osobní vztah. Byl duchovně smýšlející člověk a duchovní program se v jeho státnickém chování také odrážel. Ve vlastní biografii napsal, že se učil modlit mariánské hodinky již na francouzském dvoře, což jistě zahrnovalo i základní pěvecký projev při recitaci žalmů. S tímto typem hudby tedy musel mít osobní zkušenost již od útlého dětství.

Součástí nahrávky je přirozeně i světská tvorba, a to ve francouzštině, němčině i češtině. České milostné písně jako Otep myrhy nebo Dřěvo sě listem odievá patří nepochybně k významným památkám naší hudební historie.

Do hudebního panoramatu patří i vícehlasé skladby, a to jak francouzské, tak i české. Můžeme si všimnout, jak česká vícehlasá tvorba v té době postupně vstřebává vlivy francouzské nové hudby.

V jaké formě se dochovaly záznamy skladeb?

Jsou to notové záznamy v pergamenových rukopisech. Notace přirozeně vypadá poněkud jinak, než na kterou jsme zvyklí dnes. Například chorální repertoár je zapsán na čtyřlinkové osnově a notové znaky jsou hranaté. Přepis melodické linky v rukopisech čtrnáctého století však zpravidla nečiní potíže.

Může se samozřejmě stát, že se i profesionální středověký písař občas spletl. Případné chyby v zápise by však měl dnešní badatel zachytit a opravit.

Kde se takové záznamy v České republice uchovávají?

Většinou ve velkých rukopisných sbírkách, například v Národní knihovně, v Knihovně metropolitní kapituly na Pražském hradě nebo v Národním muzeu.

Některé prameny jsou v jiných částech Čech či Evropy, protože, jak víme, i knihy mají své osudy a někdy se dostanou i daleko od místa svého původu, například v době válek.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám