Článek
Na desce The Blue Jukebox vrací britský zpěvák a kytarista Chris Rea ke svým bluesovým kořenům, i když důraz kladený na dechy je až jazzový. Ve smutku prvoplánově potemnělého alba se ale ztrácí a záhy je těžké rozeznat jednu skladbu od druhé. Ono i samo blues dost stereotypní na to, aby si posluchač nepomyslel, že tu strašlivě dlouhou píseň na desce už někde slyšel.
Američan Lionel Richie vydává sólovky více než dvacet let a renomé si získal především jako autor milostných balad. Ve středním tempu putující novinka Just For You nabízí celou obrazárnu milostných motivů. Potěšitelné je, že Richie jako zpěvák nepláče, spíše láskyplné vztahy oslavuje. Jeho hudební doprovod je dostatečně živý a album tepe potřebnou plnokrevností.
Podobně se tváří i druhá deska holandské skupiny Kane. V šestém roce existence se stala jednou z nejpopulárnějších v Beneluxu a materiál na novince What If je poprockově výživný. Bývají srovnáváni s U2, ovšem není to šťastná volba. Kane jsou bohužel zaměnitelní, Irové nikoli.
Předloni, 9. února 2002 rozhodlo 4,6 miliónu hlasujících o tom, že prvním britským Pop Idolem bude Will Young. Debutové album vydal ještě ten rok, a protože se má železo kout, dokud je žhavé, druhá deska Friday's Child se na trh dere v současné době. Young na ní přibližuje pop rockovému mainstreamu, projevuje se jako šikovný autor a v náladě se inspiruje tvorbou Robbieho Williamse. Zpěvák je to k pohledání, hudební tepot vespod je poměrně pestrý, a tak by mohla být deska jen o dvě skladby kratší, aby se nepřejedla po druhém poslechu.