Architektura není krátkodobá věc, tvrdí Marcela Steinbachová

Za vznikem festivalu stojí architektka Marcela Steinbachová. Před jednadvaceti lety po návštěvě Vídně, kde ji zaujal vztah k osvětě v architektuře, založila spolek Kruh. Jako oslavu deseti let fungování spolku pak před jedenácti lety vymyslela s kolegy z Kruhu celorepublikový festival Den architektury.

Přiznám se, že do té doby jsem o něčem takovém neuvažovala a soustředila se na studium architektury. Ale ve Vídni mě napadlo, že to jde i jinak. Tedy co se týče propagace architektury. Po návratu do České republiky mi najednou došlo, že v této oblasti se u nás neděje vůbec nic. A to byla moje hlavní motivace, začít dělat něco pro propojování veřejnosti a architektů. Vytvořit festival Den architektury pak bylo jen završením tohoto úsilí.

Nejprve vznikl v roce 2001 již vzpomínaný projekt Kruh. Pořádal hlavně přednášky, ale spíše na odborné úrovni. Po deseti letech nás napadlo, že by nebylo od věci udělat i něco, co by zaujalo také laiky nebo fanoušky architektury. Cílem bylo zpopularizovat tuto oblast nenásilnou formou, tedy prostřednictvím procházek, které proběhnou vždy pod vedením nějakého odborníka.

Protože jsme nejprve plánovali, že akce bude trvat jeden den. No a když se vše začalo rozrůstat, nechtěli jsme název měnit, protože by se v těch změnách mohli lidi přestat orientovat.

Ne, filmové přehlídky jsme začali dělat nárazově už od roku 2004. Tehdy se uskutečnil poprvé víkendový festival s tematikou architektury. Pak se to opakovalo zhruba jednou za pět let a posledních pět let je děláme každoročně.

Díky přednáškám v rámci projektu Kruh vzniklo hodně vzájemných kontaktů. Především mezi odborníky v ostatních českých i slovenských městech. Takže víme, koho oslovit. Architekti se tak vracejí do svých rodných měst a ukazují místním, čeho si mají kolem sebe všímat. Nové lidi si prověřujeme a diskutujeme s nimi, protože chceme udržet odbornou úroveň festivalu. Navíc máme každý rok zvolené určité téma. Letos jsou to dopravní cesty a stavby a výročí architekta Jana Kotěry.

Například hotel Pupp v Karlových Varech, protože mohou lidi vidět i místa, která nejsou běžně přístupná. Pak bych ráda jmenovala rondokubistický radiotelegrafní vysílač v Poděbradech, jehož stavbu inicioval prezident Masaryk. A ještě bych ráda uvedla i salonky v pražském Obecním domě nebo Občanskou záložnu ve Vršovicích v Praze, za jejichž návrhy stojí architekt Antonín Balšánek, který umřel před sto lety. To jsou často reprezentativní prostory, které jen tak člověk neuvidí. Dále pak i pražské objekty Nové scény a kotelnu na I. P. Pavlova od architekta Pragera. Jinde jsou to třeba velodrom v Brně nebo archeologická základna v Mikulčicích, kde lidi provedou přímo architekti. Další zajímavá místa budou i ve slovenských městech Nitře, Zvolenu nebo v Piešťanech.

Především se zintenzivnila osvěta a díky tomu se zlepšilo povědomí veřejnosti o architektuře. Formát akce je zdarma, prakticky po celé republice, i na Slovensku. Je tedy dostupný všem především díky tomu, že se nám podařilo vytvořit tuto nenáročnou formu. Pouze na některé akce je třeba se registrovat. Máme mnoho fanoušků, kteří si vzali naši přehlídku za svou a opravdu poctivě každoročně jezdí od stavby ke stavbě. A někdy se i stane, že architekt provázející skupinu po nějakém městě upozorní na něco, co by se dalo zlepšit. Díky tomu lze posléze lépe navázat kontakt s vedením města a stávající situaci zlepšit. Některá města a obce se snaží, například Mnichovo Hradiště, Líbeznice, Litomyšl, někde se zase neděje nic, ale obecně se myslím o nutnosti kvalitní architektury více hovoří.

Když srovnám západní a naše média, tak bych řekla, že je to malá informovanost veřejnosti. Především co se týče kvalitní a moderní architektury. Na druhou stranu je třeba říct, že se to za jednadvacet let u nás hodně zlepšilo. Ale stále jsme nedosáhli toho, aby každé noviny měly vždy nějakou stať o veřejném prostoru či současné stavbě. Dalším problémem je, že nedochází k realizacím návrhů, které uspěly v soutěžích, a že leckde je prioritou stavět levně, a ne kvalitně.

Architektura se, bohužel, často stává politickou záležitostí. Stává se, že radnice vypíše soutěž, kterou někdo vyhraje. Jenže poté se vedení na radnici po volbách změní a nové vedení se k připravovanému projektu nezná, protože si ho neobjednalo. Navíc se v takto zmařených soutěžích utopí zbytečně spousta peněz. Třeba v Dánsku, které patří v Evropě v architektuře ke špičce, vládne dlouhodobě jedna strana. Tudíž nemění každé čtyři roky koncepci. A to nejen v této oblasti. Architektura totiž není krátkodobá věc, realizace projektů trvá dlouho.

Nejvíce by se mi líbilo, kdyby se věci kolem architektury děly samy. A kdyby osvěta probíhala tak nějak samozřejmě spíše shora, třeba od samotných politiků.