Ve druhém českém vydání oživuje československou společnost v normalizaci, kdy statisíce lidí byly zbaveny práce i možnosti veřejně působit. Mnozí byli kriminalizováni, stejně jako bývalá televizní hvězda Mirek, který se v první části vydal za dávnou láskou, aby získal své kdysi zamilované dopisy.

Ortodoxní komunistka Zdeňka mu je nedala. Navíc zjistil, že po jeho citové zradě zůstala o to víc věrná straně. Naproti tomu se Tamina snaží získat z Prahy do Francie korespondenci z počátků lásky k manželovi, aby si přivolala okamžiky štěstí.

Podobných dvojích motivů s tématem zapomnění, smíchu, andělů, lítosti a hranic je v knize víc, v autorově podání s mnoha až básnickými obrazy. Vystihl tehdejší realitu velmi přesně. Není bez zajímavosti, že po francouzském vydání knihy byl zbaven našeho občanství.

Kniha se měla původně jmenovat Román smíchu a zapomnění, ale francouzský spisovatel a kritik Claude Roy u pařížského Gallimarda prosadil neutrálnější název. Prý snad z obavy, aby se hodnocení práce přibyvšího exulanta nevěnovalo bezduchým debatám o žánru.

Přitom máločemu se Kundera v komentářích o svém díle a vůbec literatuře věnoval víc než právě obdivu vůči románu a jeho novému vymezení. S vědomím, že minula doba, kdy byl v 19. století v podobě dané francouzskými spisovateli velkou sociální silou. V esejích O hudbě a románu vzdal samozřejmě hold Balzakovi, ironii Thomase Manna a jeho stylu popisného románu, i myšlenkovému románu Roberta Musila. Sám vytvářel novou románovou formu.

Právě v Knize smíchu a zapomnění opustil souvislý tvar a jednotu postav a změnil ho v mozaiku sedmi novel, vzpomínek a vypravěčových poznámek. Nešlo mu o prosté spojení několika částí, ale o variace týchž motivů spojující vždy dva díly společným tématem i stejným názvem: Ztracené dopisy (první a čtvrtý) i Andělé (třetí a šestý). Fabule pěti jednotlivých příběhů jsou stejné, dalo by se říct vyprávěcí, jen exulantka Tamina je hlavní postavou dvou dílů románu.

Kundera psal v duchu svého poznání i přesvědčení, že existuje kromě jednoty děje či ne-děje cosi hlubšího, co zaručuje soudržnost románu. Pro něho to je tematická jednota. Řekl: „V Knize smíchu a zapomnění je koherence celku tvořena výlučně jednotou několika témat a motivů a jejich variací. Je to ještě román? Podle mého názoru ano. Román je meditací o lidské existenci prostřednictvím imaginárních postav.“

Autor aktuálně uvedl, že nyní vydaný text upravil změnami, škrty a novými nápady. Kritika Kunderovi mimo jiné vyčetla absenci pasáže o tom, jak český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny. „Husák byl zděšen,“ vyšlo poprvé u Škvoreckých. „A hned mu psal do Frankfurtu, bylo to v srpnu 1972, osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se… “

Možná právě dodatečné poznání, že román je pro Kunderu meditací o lidské existenci prostřednictvím imaginárních postav, vedlo nyní jeho ruku.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: