A tak každý Simonův fanoušek bude z nového alba potěšený. Ten, kdo od něho ale čekal úkrok stranou, zásadní experiment nebo přerod, bude zklamán.

Nenaplněným očekáváním samozřejmě. Hudebně, filozoficky a stylově je nová kolekce Stranger To Stranger ilustrací Simonova uměleckého stylu.

Zní, jako kdyby byla nahrána v osmdesátých letech. Po zvukové stránce je čistá a bezelstná, po stránce hudební evokuje Simonův sólový majstrštyk Graceland z roku 1986. Tentokrát jen nedisponoval tolika výraznými nápady, aby nemusel beztak poměrně krátkou desku vyplňovat trochu plochými a ve značné míře nefunkčními instrumentálními a zvukovými pasážemi.

Písnička The Werewolf je výlet do osmdesátých let se vším všudy, v Cool Papa Bell jsou slyšet Simonovy oblíbené africké rytmy a nádech world music vůbec, rytmicky důrazná je Street Angel, stylově svobodná zase Wristband.

Stranger To Stranger není deska, která zásadně vstoupí do historie. Je nicméně solidním dílem muže, který má svůj jasný rukopis a drží se ho.

Paul Simon: Stranger To Stranger
Universal Music, 37:15

Celkové hodnocení: 70 %