Článek
Hned první skladba se v českém překladu jmenuje Krajina ztracených víl a jako by se v tom poetickém slovním spojení zrcadlila i souhrnná charakteristika celé nahrávky. Prolínají se v ní ozvěny zasněně něžného popu, world music, čistých folkových motivů i filmově zamyšlených ploch. Což nepřekvapí při zjištění, že už dříve autorka zpívala s Janou Kirschner a spolupracovala s muzikanty, kteří našli zálibu ve hře na harfu či exotické nástroje, jako je hang.
Uklidňující, étericky křehké písně odnášejí mimo všednodenní a hektickou realitu. Přesto nepůsobí naivně ani směšně. Spíše než hledání se v nich odráží, že jejich autorka má muzikantskou zkušenost ze západní Evropy, kdy žila a vystupovala ve Francii, Německu nebo dva roky na španělské Ibize. To, že několik skladeb vzniklo ve spolupráci s francouzskými hudebníky, pak do všeho logicky zapadá.
Osobou, která ale ovlivnila celkovou podobu alba nejvíc, je slovenský producent Oskar Rózsa. Je to on, komu se podařilo najít vybalancovanou rovnováhu mezi akustickou i elektronickou složkou a udržet u toho atmosféru plnou tajemství. Škoda jen, že nepřesvědčil zpěvačku k větší rytmické pestrosti. Když se ve skladbách Diamond Fields či M to M objeví jemné perkuse, písničky citelně ožívají, a i ostatní baladické polohy v jejich kontrastu vyznívají lépe. Bez nich naopak nahrávka velmi často uspává.
Debut Ivany Mer je i na obalu přiznaným ohlédnutím uplynulých pěti let, což nechtěně nabízí konfrontaci s pasážemi, které jsou jen pouhou výplní a sebeokouzlením. Jako příslib toho, co může následovat, a upozornění na výrazné jméno s potenciálem však album funguje více než dobře.
| Ivana Mer: Early Works |
|---|
| Slnko records, 38:52 |