Hlavní obsah

RECENZE: Kula Shaker si své prostě řeknou

Právo, Jaroslav Špulák

Kula Shaker přišli na svět v Londýně v roce 1995. Když o rok později vydali debutovu desku nazvanou K, byla to senzace. Kapele sláva vydržela ještě s dalším albem Peasants, Pigs & Astronauts, ale pak se na pět let odmlčela. Po comebacku v roce 2004 je aktuální kolekce K2.0 již třetí vydaná.

Foto: archív/ Strange F.O.L.K.

Kapela Kula Shaker loni oslavila dvacet let od svého vzniku.

Článek

A je rozhodně zajímavější než předešlá Pilgrims Progress z roku 2010. Jistě, šest let albového mlčení samo o sobě nabídlo naději na vydáním slušné desky. Muzikanti k tomu nepotřebovali žádné stylové změny či posuny, žádnou přehnanou progresi, žádné vytáčky. Kolekce K2.0 nabízí v podstatě staré dobré Kula Shaker.

Vyjít toto album v polovině devadesátých let, jistě by na hudební scéně způsobilo větší poprask. Takhle osobitost a kvalita, stejně tak hudební řeč poněkud mizí v době plné marné progresivity a zvukového zmatku.

V soundu Kula Shaker je vedle britpopu také patřičná dávka psychedelie. V současné době je to moderní vliv, nicméně pro Kula Shaker rozhodně není nový. Jejich skladby jsou malebné, trochu retro a ruku v ruce s texty i abstraktní.

Foto: Strange F.O.L.K.

Obal alba Kula Shaker

Objevují se v nich svižné bluegrassové elementy (Death Of Democracy), bluesové přiznávky (High Noon) i country (33 Crows). Typické pro kapelu jsou nicméně především členitá Here Comes My Demons, která svou výpravností trochu připomíná Pink Floyd, úvodní náladovka Infinite B či etnickými zvuky a psychedelickou náladou posílená Oh Mary.

Skupině Kula Shaker přičtěme k dobru to, že vkusně zachází se sentimentem a nepřináší ho ve svých písních příliš. Patří k těm, které svou tvorbou říkají to, co říkat chtějí. Bude-li to slyšeno, tím lépe, pokud ne, stejně si to budou říkat dál.

Kula Shaker: K2.0
Strange F.O.L.K., 42:00

Celkové hodnocení: 70 %

Reklama

Výběr článků

Načítám