RECENZE: 5 Seconds Of Summer dospěli

Možná to tak dokonce je, kdo ví? Každopádně debutové stejnojmenné album zabralo a kapela se vydala na celosvětové turné, při kterém zasahovala především srdce těch, kterým One Direction připadají příliš „popoví“.

Druhé album Sounds Good Feels Good, které vyšlo před několika dny, se Australanům povedlo. Na první poslech na něm dospěli, což se projevuje zejména ve zvuku, koncepci a stylu.

5 Seconds Of Summer v sobě mají to nejlepší ze světové poppunkové scény, zejména optimistický zvuk a svěžest s ním spojenou. Jejich písně vykazují jasné rysy neopunku poloviny devadesátých let, prosvítá jimi také láska ke starému sedmdesátkovému punk rocku a ledabylé interpretaci, která ve výsledku působí velice přitažlivě.

Pro nové album napsali čtrnáct písniček, z nichž většina má jasnou melodickou linku, jež bude dobře znít jak ze sluchátek při jízdě na skateboardu, tak v rádiu či při koncertech na stadiónech. Hned úvodní Money je jednou z nejpozoruhodnějších poppunkových hymen letošního roku. V Hey Everybody jako by se spojili Green Day se skupinou ABBA, a netřeba pochybovat o tom, že i tato kompozice nabízí silnou melodii.

V refrénu Permanent Vacation jsou pozitivní vibrace, zatímco Jet Black Heart vysoko nasazené tempo alba trochu zpomalí. Její melancholie je však tak znepokojivá, že není těžké si k ní představit nějaký napínavý film.

Potom kapela trochu ztratí tah. Písničky Catch Fire, Waste The Night, Castaway i Vapor nejsou tak výrazné a napovídají, že čtveřice veškeré střelivo vyplácala v samotném úvodu desky. Vapor je navíc skladba, která je povědomá, zvláště z repertoárů různých boybandů.

Závěr kolekce nejprve rozzáří přímočará chytlavka Fly Away a zejména následující Invisible, ve které hochy doprovází London Symphony Orchestra. Po umělecké stránce je to samozřejmě vrchol desky, obecně vzato to ale není směr, kterým by kapela měla jít, případně by se měla v budoucnu ubírat.

Uvedená skladba pak s písněmi Airplanes a San Francisco tvoří závěr desky jako vystřižený z nějakého rockového muzikálu. Kapela odložila přímočarost a nabídla kompozice košatější a hudebně i pěvecky náročnější.

Album Sounds Good Feels Good je tedy rozděleno na tři části – tažnou, odpočinkovou a náročnější. Australské kapele nejvíce sluší ta první, a to i vzhledem k nízkému věku členů. Jako celek to ale dobře drží pohromadě.