Článek
Birth of Joy hrají deset let, ale moc to neřeší: „Ano, asi máte pravdu. Počkejte, musím to spočítat. Opravdu, vidíte, neuvědomil jsem si to,“ divil se klávesista a baskytarista Gertjan Gutman, který poskytl Právu rozhovor.
V posledních dvou letech hrajete v zahraničí na festivalech často. Byl to váš sen?
Na začátku jsme jen chtěli co nejvíc hrát a bavit se. V Nizozemí se nám celkem dařilo. Je to krásná země, ale malá. Najednou jsme zjistili, že už jsme ve všech městech i klubech hráli třikrát. Řekli jsme si, že zkusíme vyjet.
Jak to šlo?
Dostali jsme nejdřív nabídku hrát na francouzském festivalu Rencontres Trans Musicales. Měli jsme pěkné místo v line-upu, přišlo hodně lidí a skvěle se bavili.
Vyhráli jsme navíc soutěž o nejlepší vystoupení festivalu a znamenalo to pro nás ve Francii průlom. Poté se nám poštěstilo hrát v Německu, Itálii, Švýcarsku nebo třeba v Rakousku. A na nizozemském festivalu Eurosonic nás viděl člověk z Ameriky a díky němu jsme jeli i na malé americké turné.
Co je pro vás nejsilnější hudební inspirací?
Myslím, že vliv šedesátých let je v naší hudbě zřejmý, Deep Purple, Led Zeppelin a podobně. Baví nás ale i zvuk osmdesátek, na kterých jsme vyrůstali - Nirvana a další. Hrajeme šedesátky se špinavým zvukem.
Loni jste vydali album Prisoner, tedy Vězeň. O čem je?
Hudbu píšeme všichni dohromady, ale texty píše zpěvák a kytarista Kevin Stunnenberg. Poslední deska je pojmenovaná po písničce s nádechem blues. Protože i ostatní skladby jsou takové temnější, vybrali jsme pro ni tenhle název.
Chtěli jsme také tématizovat pojem svobody v dnešním světě plném pravidel a omezení. Skoro všechno za vás dnes rozhoduje vláda a úředníci, proto je hodně důležité klást důraz na svobodu.
Co pro vás v tomto ohledu znamená rock’n’roll?
V rock’n’rollu je svoboda.
Hrajete na varhany. Proč jste si vybral tento nástroj?
Když mi bylo devět let, začal jsem hrát na piano. Představoval jsem si, že budu hrát klasiku nebo pop, ale spíš jen pro sebe. Netušil jsem, že se tím budu živit. Zvuk varhan se mi vždy líbil, toužil jsem po hammondkách. Pak jsem si koupil starý nástroj, na škole v Utrechtu potkal Kevina a Boba a založili jsme kapelu.
Máte hammondky?
Ne. Ty mé jsou z Nizozemí, staré phillipsky. V šedesátých letech v té firmě vyráběli kromě žárovek a ledniček i varhany.