Vystoupení bylo mimořádné, protože Tanaka je u nás relativně pravidelným hostem, leč jen vzácně vystupuje pod širým nebem, kde bývá jeho tanec butó nejsilnější. Pod mohutným stromem dostala jeho performance Šťastný strom další dimenzi a ukázala, jak je Tanaka silně spjat s přírodou.

Tanaka ukázal, že ani v 69 letech neztrácí jeho projev na působivosti, i když se proměnil. Už není tak postavený na síle a je mnohem křehčí a lyričtější. Trochu se tak přibližuje projevu zesnulého Kazua Onóna, i když se osobně vždy hlásil k Tacumi Hidžikatovi.

Zejména v úvodní části byl jeho tanec vysloveně lehký, Tanaka v kabátě barvy stromové kůry působil, jako by se nad posečenou trávou jen vznášel. A v závěru dal najevo, že se sklání před silou přírody, když nejprve zkusil sám strhnout dolů mohutný strom pomocí na něm upevněného lana. Když se mu to nepovedlo, žádal diváky, aby mu pomohli. Když to nedokázali, komentoval to slovy, jak jsou slabí.

I využití slov v závěru a jasné poselství představuje změnu v Tanakově pojetí, dříve slova nevyužíval a nechával působit na diváky jen pohyb a zvuk nebo scénu. V posledních letech se však věnuje ochraně indonéských pralesů.

O to zajímavější bude, jaká bude podoba Šťastného stromu v sobotu a v neděli v pražském Divadle Archa.

Celkové hodnocení: 70 %