Co název nového alba vůbec znamená?

Richard Kroczek (bicí): V ostravském dialektu je to označení pro drobnosti, maličkosti a zbytečnosti. Měl jsem dědu, který měl kůlnu a v ní různé šroubky, staré strojky nebo pružinky. Věděl, že je možná někdy použije, anebo ne. To jsou duperele.

Je to nové album Buty po šesti letech. Proč to tak dlouho trvalo?

Kroczek: Každý rok hráváme osmdesát až sto koncertů, takže jsme se nikam neztratili. Neměli jsme jen dobrý materiál, který by dal na celé album. Fanoušci, přátelé a dokonce i členové našich rodin se nás přesto pořád ptali, kdy už zase něco vydáme. Asi před rokem a půl jsme tedy navštívili nahrávací studio, začali jsme dávat dohromady nápady a výsledek se dostavil.

Buty nikdy nepracovali s producentem. Z jakého důvodu?

Radek Pastrňák (zpěv, kytara): Jednak máme pocit, že je málo lidí, kteří bezvýhradně přijmou náš styl práce i humoru. Také by náš producent mohl snadno přijít k úrazu, kdybychom si nerozuměli. Preventivně se je od nás snažím odhánět.

Kroczek: V tom nejsme zajedno. Osobně bych pro přítomnost producenta při nahrávání nějaké další desky byl. Nedovedu si ale v tuto chvíli představit, kdo by to měl být.

Richarde, vlastnil jste nahrávací studio Kročkov. Ještě existuje?

Kroczek: Už ne. Zrušil jsem ho a věci z něho z velké části rozdal. Odešel mi zvukař, který ho se mnou budoval. Navíc mě to přestalo naplňovat a měl jsem dojem, že ten prostor byl už vydaný ze své energie. V posledních měsících nás nebavilo tam pracovat, a tak jsem z něho vybudoval nádherný domov pro svou rodinu.

Existovala před vznikem alba nějaká předem daná filozofie?

Pastrňák: Nic takového nebylo, skladby vznikaly v podstatě náhodně. Já sice píšu každý den, máloco se mi ale líbí, takže nápady dost vyhazuju a odkládám.

Opravdu píšete každý den?

Pastrňák: Netýká se to hudby. Do notýsku si neustále zapisuju nápady k textům. Druhý den se mi ale už třeba nelíbí a nic z nich nezbude. Takhle mě to baví, jsem takový zapisovač.

Co musí písnička mít, aby uspěla u posluchačů?

Pastrňák: To opravdu nevím, a pokud to vím, tak to rozhodně není nic vědomého. Nemám v tom jasno, ani když poslouchám písničky jiných autorů. Ty, které se mi líbí, mě určitě oslovily. Kdybych věděl čím, byl bych hitmaker.

V textech na albu Duperele používáte různá nářečí. Baví vás hrát si s nimi?

Pastrňák: Nářečí je tam několik a musím se přiznat, že si někdy i vymýšlím. Některá jsou spletená dohromady. Mohu také prozradit, na Duperele jsem hned v první písničce použil nitro-žilinské nářečí, které ještě vůbec neexistuje.

Kde se mluví nářečím, v němž je nazpívaná písnička Maseuko?

Patrňák: Mezi Hlučínem a Opavou, směrem k polské hranici. Je to takzvané prajzské nářečí, a v té písničce jsou vlastně vyjmenovaná slova s „v“, čili kakauko, maseuko a chuebik.

Buty mají na svém kontě několik opravdových hitů, například Nad stádem koní, František nebo Mám jednu ruku dlouhou. Je nějaká hitovka na nové desce?

Kroczek: Tohle je věc, kterou řešíme leda tak na podvědomé úrovni. Neskládáme písničky s tím, že z nich musí být hity. Osobně navíc koncertuju raději v klubech než ve sportovních halách. První polovina nového alba je směřována spíš k poslechu domácímu, písně z druhé půlky by třeba mohla hrát rádia. Týká se to skladeb Sestra, Včil nebo Píseň práce.

Písně Carrefour a Nad papírem jsou na desce ve dvou verzích. Proč?

Kroczek: Protože jsme se nemohli shodnout na verzi, kterou dáme na desku. Jednu jsem vždy aranžoval já a druhou Radek. Udělali jsme takový malý kompromis.

Pastrňák: Kompromisem asi je i písnička Áú. Kromě mě ji na desku nikdo z kapely nechtěl. Nakonec se mi podařilo takřka násilím ji tam dostat. Pomohl mi s tím Milan Nytra, který jí vymyslel krásný konec.