Naposledy jsme vás v Praze slyšeli v roce 1984 jako Kubánce, nyní jste přijel jako Američan. Vzpomenete si na své minulé pražské koncerty?

Je to přece jen skoro třicet let, ale vím, že ať tehdy v Lucerně, kdy jsem měl již svou vlastní kapelu, nebo dříve se skupinou Irakere jsme s vašimi muzikanty rádi hráli. Byli to mimořádně výteční jazzmani.

Nyní jste přijel do Evropy jen kvůli koncertu v Českém Krumlově?

Je to tak. Organizátoři mě pozvali. Po koncertu hned mířím do Los Angeles, kde připravuji novou desku a další americké koncerty.

Vaše emigrace do Ameriky po roce 1990 se stala i námětem filmu For Love Or Country režiséra Josepha Sargenta. Spolupracoval jste na něm?

Ano, byl natočen podle mého životního příběhu. S manželkou Marianelou jsme ho s tvůrci pro společnost HBO v roce 2000 připravovali. Také hudbu jsem k němu nahrával. Andy Garcia, který v něm hrál mě, byl spoluproducentem. Je také původem Kubánec, a nebyl jediný. Hrála tam i Gloria Estefanová a další američtí Kubánci.

Máte ještě nějaké styky s Kubou?

Jen s americkými Kubánci. Na Kubě jsem již dvaadvacet let nebyl a jsem šťasten, že se mi s pomocí Dizzyho Gillespieho podařilo odtamtud dostat. Nyní jsem již americký občan, mám ve Státech rodinu, vnoučata a mohu konečně hrát to, co jsem celý život chtěl.

Hrajete nejen jazz – nahrával jste i klasiku, napsal jste například trubkový koncert. Věnujete se ještě klasice?

Již ne. Od roku 1993 se soustřeďuji hlavně na jazz, píši i filmovou muziku i hudbu pro divadla, balety a podobně.

Vystupujete i s velkými americkými hvězdami?

Často si mě zvou do svých show. Před Českým Krumlovem jsem třeba spolupracoval na vystoupení Barbry Streisandové, letos při předávání Oscarů a Grammy jsem hrál s Celine Dionovou a Justinem Timberlakem.

Vaše poslední album Time For Love obdrželo několik cen. Co chystáte dalšího?

Mám několik projektů. Připravuju album, které bude poctou Armandu Manzanerovi, mexickému skladateli známému především v Latinské Americe, tvůrci romantických písní. Spolupracuji i s Gypsy Kings, nahrával jsem pro filmového skladatele Hanse Zimmera pro snímek Rango či pro poslední pokračování Pirátů z Karibiku. A 24. srpna budu mít v Los Angeles velký koncert se svým big bandem.

Jak vzpomínáte na Dizzyho Gillespieho, kterého jste „předvedl“ i posluchačům v Krumlově?

Byl to skvělý muzikant i člověk. Měl pro mě obrovský význam a vždy vzpomínám na jeho slova, která mi řekl při mých pochybnostech před odchodem z Kuby: „Arturo, to, co hraješ na trubku, nepatří jen tobě, ale celému světu!“ Byl to skvělý showman. Proto jsem i v Českém Krumlově předvedl jeho oblíbené číslo, při němž napodoboval nástroje v orchestru.

Hrajete na piano, trubku, konga, zpíváte, scatujete. Co děláte nejraději?

Má veškerá radost je hudba. Nechci být ani tak považován za trumpetistu, ale za člověka, který miluje hudbu. Jako rád hraji na různé nástroje, tak rád skládám. Bůh mi dal tento dar a já ho chci využít.

Co je pro vás při hře nejdůležitější?

Nikdy nemůžete vyjmout něco z kontextu. Je třeba hlavně myslet na styl, dynamiku, a – jak to dělal Dizzy – přidat trochu humoru. Musíte ukázat lidem, že se při hraní bavíte.