Co pro vás znamená Cena Thálie, kterou jste v sobotu získal?

Má pro mě samozřejmě velkou cenu, zejména veřejností je vnímána jako velice prestižní ocenění, srovnatelné s nejvyššími poctami. Určitě je to pro každého pěvce velká radost.

Za postavu Sebastiana v D’Albertově Nížině jste byl na Cenu Thálie nominován již před sedmi lety, tehdy v inscenaci Státní opery Praha, nyní Národního divadla v Brně. Je tato postava pro vás výjimečná?

Sebastian patří do kategorie záporných postav, k nimž jsem předurčený typem hlasu, zpíval jsem jich už řadu, takže Cenu Thálie beru i zpětně jako ocenění všech předešlých záporných rolí. Je to ale nádherně napsaná postava, která poskytuje vděčnou hereckou příležitost, což ostatně platí o záporných rolích obecně – proti jednoznačným tenorovým milovníkům mají záporné role obrovský potenciál, vývoj a gradaci.

O vás je známo, že kromě zpěvu jste také aktivním sportovcem, přemožitelem kanálu La Manche. Lze vůbec srovnávat pocity při získání ceny za sportovní a umělecký výkon?

Srovnává se to dost těžko. Ve sportu si člověk vítězství může vydřít, ale nezávisí jen na něm, třeba v případě kanálu La Manche úspěch do značné míry ovlivňuje počasí. A v extrémních podmínkách téhle přeplavby si člověk doslova sáhne na dno sil, takže končí hodně vyčerpaný, což se na jevišti nestává, i když i v operním představení se člověk ze sebe snaží vydat to nejlepší, co v něm je. O to víc se ale vydá na doraz psychicky. A to je i případ Sebastiana.