Co můžeme očekávat od vašeho vystoupení se dvěma francouzskými muzikanty a harfenistkou Zeenou Parkinsovou?

Bude to improvizované. Dvě harfy a dva holohlaví muzikanti udělají velký hluk. Chvílemi to bude velmi hlučné, ale chvílemi také velmi lyrické. Já, vlastně my všichni máme velmi široký záběr, neděláme jen noise. Využijeme široké spektrum zvuků vytvářených na strunách. Zvuk bude vždy nějak upraven, ať už elektronicky, pomocí preparace, či rozšířenými herními technikami.

Budete celou dobu hrát společně?

Textury se celou dobu proměňují, někdy se proto rozdělíme a hraje jen část souboru, někdy všichni dohromady. Je ale velmi těžké říci, jak to bude, protože všichni improvizujeme.

Improvizujete, ale současně máte také své pojetí hry. Se Zeenou Parkinsovou nehrajete poprvé.

Zeena je jako člen rodiny. Odehráli jsme spoustu koncertů a turné v duu, hráli jsme ale i se skupinou Carbon, jejíž je členkou. Byli jsme na jaře na turné a máme novou desku.

Jak se vyhnout nebezpečí opakování?

Je potřeba najít hranici mezi vlastním stylem a sebeparodií. Všichni moji oblíbení hudebníci mají přetrvávající cit pro sebekontrolu, poslouchají sami sebe objektivně a dokážou si uvědomit, co dělají v jaké situaci, a stále chtějí zkoušet udělat něco jiného. Jde to velmi snadno a fungujete to.

Co pro vás znamenají The Plastic People Of The Universe, s jejichž členy jste také hrával?

Když jsem je objevil, byl jsem ještě teenager. Neuvěřitelně mě zaujaly jejich ideje, že tvořili perzekuováni, i to, jaký dopad měla jejich hudba. Byla neuvěřitelná, vnímal jsem jejich temnou energii a černý humor. Měli na mě velký vliv a otevřeli mi oči. Byl jsem šťastný, když jsem v roce 1983 přijel do Prahy a setkal se s nimi.

V New Yorku jsem pak hrál na benefitu pro Plastic People s Vratislavem Brabencem a dalšími. Já, Anthony Coleman, bubeník Johnathan Kane a houslista David Soldier budeme hrát na americké poctě Magorovi, kterou připravuje Ivan Bierhanzel z Agonu.

Byl jste spojován s newyorskou avantgardní scénou. Existuje pořád?

Už moc ne. Jistě, je tu stále hodně hudebníků, kteří žijí v New Yorku, ale myslím si, že New York je dnes spíše místem, kde se umění prodává, než kde se tvoří, i když vím, že tam stále žije hodně skvělých muzikantů, ale situace donutila mnoho lidí odejít.