Nic nedlužila, přesto čelila exekuční razii

Přesně to se stalo kosmetičce Denise Brňákové z Prahy 10. Stará se o dvě děti, je rozvedená, bydlí ve zrekonstruovaném panelákovém bytě a má stálý příjem – žádné dluhy. Ideální partie. Na internetu se seznámila s mužem. Vypadalo to slibně.

Ve skutečnosti, jak se později ukázalo, si ji zjevně našel v tutéž dobu, kdy se kolem něho začala utahovat exekuční smyčka. „Trvalo rok, než jsem si ho přivedla domů, i tak ale zde měl jen pár osobních věcí a počítač. Staral se hezky o děti. Věděla jsem, že je rozvedený. Tvrdil, že rozjíždí podnikání v reklamě. Většinu společných útrat, včetně potravin, jsem ale hradila já. Říkala jsem si, že potřebuje čas, aby se odrazil,“ vzpomíná Brňáková. Žádné majetkové vazby s ním neměla, žádné nemovitosti ani třeba auto na ni nepřeváděl.

Partner u paní Denisy pobýval zhruba rok, když to přišlo. Dvacátého listopadu 2013. „Volal mi, že jsou v bytě exekutoři. Letěla jsem z práce domů,“ vypráví Brňáková.

První policejní hlídka, kterou zavolala, se snažila vykonavatele z bytu vystrnadit s tím, že dlužník nemá tuto adresu v občance. Jenže pro exekutory ze zákona není rozhodující adresa trvalého bydliště povinného, která byla vedena jinde, ale místo, kde se skutečně nachází.

Adresu pobytu dlužníka, byt paní Brňákové, udala exekutorům jeho bývalá manželka, a „že pán sem pravidelně dochází“, vykonavatelům měly potvrdit sousedka i pošťačka.

Druhá povolaná policejní hlídka byla nekompromisní, ale na druhou stranu. Našla v ložnici paní Brňákové pánské slipy. Důkaz o pobytu dlužníka. Exekuční razie se rozjela naplno.

„Polepili žlutými nálepkami a do exekuce zahrnuli moji lednici, televizi, stůl se židlemi, sedací soupravu a další věci z interiéru včetně dětských houslí. Hrozili, že mi věci odvezou. Nechtěli počkat na to, než najdu důkazy, že je to moje,“ řekla Právu Brňáková.

S tím, jak se zabouchly dveře za exekutory, skončil i do tohoto okamžiku bezmračný vztah. Následně zjistila, že její partner dluží bezmála dva milióny korun jedné z bank a že exekuce je proti němu vedena již od 13. 10. 2011. Musela okamžitě k právničce.

Exekutorskému úřadu Přerov, který exekuci prováděl, poslala písemnou žádost o vyloučení věcí z exekuce. Předkládala účtenky, fotografie s datem, z nichž vyplývá, že stůl a židle byly v bytě dávno před tím, než se tam nakvartýroval dlužník, dále čestné prohlášení a potvrzení ze školy, že housle patří osmileté holčičce.

Exekutorský úřad nejprve z exekuce vyloučil jen tři věci, nad dětskými houslemi a většinou vybavení bytu se i nadále vznášela exekuce.

Ještě ve čtvrtek 9. ledna 2014 Brňáková Právu vypověděla, že vůbec neví, jak to s jejími věcmi dopadne, že už požádala věřitele dlužníka, tedy banku, aby zastavil exekuci na její adrese, ale zatím jí nikdo nedal žádnou zprávu.

Právo požádalo exekutorský úřad o prověření postupu vykonavatelů. V úterý 14. ledna exekutorský úřad rozhodl o vyřazení všech věcí z exekuce prováděné u paní Brňákové s tím, že mu k tomu dal zelenou věřitel – banka.

Pokud by věřitel žádosti o vyřazení z exekuce nevyhověl nebo tak neučinil sám exekutor, musela by podat vylučovací žalobu k soudu, přičemž náklady na soudní řízení, ve kterém by se snažila zachránit věci před dražbou, by nejspíše musela zaplatit ona.

Podle soudců jsou exekuce právě v bytech tzv. třetích osob nejčastějším důvodem stížností a sporů ohledně exekucí. Bývá totiž těžké rozeznat, kdy je to jen promyšlená hra na schovávanou a kdy zátah na nevinného. Někdy se totiž dlužníci u známých snaží účelově skrýt majetek, jindy jde skutečně o případy jako ten, který se odehrál u paní Brňákové, totiž že exekuční mlýnice postihne lidi, kteří o dluzích povinného neměli ani tušení.

A co tento konkrétní dlužník? „Už je zase na seznamce,“ uzavřela paní Denisa.