Článek
Polská kolegyně, která strávila řadu let v Česku a zajímá se o náš vývoj, se ptá, jaká je situace před našimi prezidentskými volbami. A jestli prý Miloš Zeman může zvítězit už v prvním kole. Pro odpověď se dají využít informace od různých lidí, které potkávám.
Popisují své zkušenosti s kamarády, sousedy nebo kolegy. „Vždyť tu holku znám čtyřicet let a je inteligentní!“ nevycházela z údivu paní K. Nešlo jí do hlavy, jak může údajně inteligentní žena reagovat na volbu prezidenta tak, jak jí to předvedla v telefonickém hovoru. Nejdříve prý řekla, že to hodí jedině Zemanovi, a když se jí paní K. zaraženě ptala na důvod, odtušila, že další kandidáty nezná. Na otázku, co jí brání v tom, aby se o ně zajímala, měla odseknout, že se politikou nezabývá.
Pan M. se nepohodl s kolegou. Ten bude volit Zemana prý proto, že společně s Babišem zavádějí pořádek, za kterého nebudou všelijací různí vykukové mít víc, než má on, tedy kolega pana M. „Řekl jsem mu, že Zeman s Babišem zrovna potřebují takové jako on, závistivce, bez kterých by nebyli tam, kde jsou. Jenže co s tím? Vždyť tihle lidé se ani netají s tím, že kdyby byli na Zemanově nebo Babišově místě, s chutí by dělali stejné sprosťárny,“ svěřil se pan M.
Paní H. dala řeč s třicetiletou sousedkou: „Představte si, že to hodí Zemanovi proto, že je prý hodný, omilostnil Kajínka. Vyvalila jsem na ni oči a ona: ,A to jako můžu volit i někoho jinýho?‘ Tohle se děje v Praze – nechci ani domyslet, jaké je to na venkově...“
A to zas není žádné tajemství, přesvědčit se je možné například zde.
Pestrá je paleta Zemanových voličů. Přesto mají společný rys. Jsou obyvateli, nejsou občany. Aby mě nikdo nechytal za slovo, v úředním slova smyslu občany samozřejmě jsou. Mají občanské průkazy a všechna práva, která stát zaručuje, včetně práva volebního. Jenže skutečným občanem, tedy zdrojem demokracie může být jen člověk, který se o stav společnosti zajímá, snaží se pochopit, jak funguje, nevěří tlachům a lžím – a především nad sebou nestrpí vůdce, který o něm rozhoduje.
V Polsku je takových občanů dost na velké demonstrace proti nedemokratické vládě, i když těch druhých je tam v této době více. U nás se takové akce nenosí. Jenže kdoví – třeba nebude na Hrad zvolen ochlokrat, nýbrž demokrat. No dobře, jsem příliš optimistický. Ale druhé kolo bude, že ano? :-)
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.