Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Retro a dredro nejistého dneška

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Zaplavilo nás retro. Nejdříve v televizích, kde vévodí major Zeman, pak i v projevech společností vyjádřených volbami. Na Hradě nechce veliké množství občanů politika, který má vymezenou roli v Ústavě, ale monarchu z jejich genetické paměti. Řídí se přitom heslem zachyceným ve filmu Jára Cimrman ležící, spící: „Císař pán nás všechny přežije!“

Do Sněmovny s nejsilnějším mandátem poslal elektorát sestávající z důchodců a lidí s nižším vzděláním a horším uplatněním nikoli stranu, která by měla v programu, že se bude zabývat právě jejich problémy, ale miliardáře, který nemůže mít z definice stejné zájmy jako oni. Ba co víc, má zájmy zcela opačné.

Retro ovšem zapracovalo. Přísný, leč spravedlivý pan továrník, pohádka, která se táhne od Bati, je zase na scéně. Chudí a hůře vzdělaní donesli pánovi, v jehož laskavost vkládají své naděje, na stříbrném tácu moc ve státě, tudíž i nad jejich životy.

Ani v prezidentské volbě se to neobešlo bez retroidního Mirka Topolánka. Na své první tiskovce nejen ukázal, že se charakterově nezměnil (proč taky, v jeho věku?), ale také představil svou mluvčí, která okamžitě vyvolala v paměti minulost, přesněji Bobovizi, jíž dělala tvář. Zároveň jsou slyšet ódy na alfa samce, který se konečně vynořil i mezi aspiranty o Hrad, a naplnil tak retrotouhu mnoha občanů po náčelníkovi s velkým kyjem a pyjem.

Když se společnost zhlédne v minulosti na úkor budoucnosti, ukazuje to, že se topí v nejistotě. Z obdobných krizí identity vznikly ve 20. století dva režimy, které postavily svou ideologii na drsně vymáhaném retru: fašistická Itálie, „pokračovatelka velké Římské říše“, a nacistické Německo, „dědic velké germánské rasy“. Dnes se na všech úrovních povinně utahují „duchovní svorky“ s nejtvrdšími obdobími carského absolutismu v Putinově Rusku. Na nejnásilnější body amerických dějin se snaží navázat trumpisté v USA. Nejsme v tom zkrátka sami.

V české politice ale není dnes pouze retro. Přišlo do ní i dredro. Piráti chtějí být jiní, lepší. Minulé úterý jsem hrozně držel palce jejich prvnímu místopředsedovi Vojtěchu Pikalovi, když byl v deset dopoledne u zubaře! zde Očekávám, že na webu ve svých hlášeních o kontaktech budou vypisovat všechny utajované detaily neveřejných jednání s jinými politiky. Jinak by byli houby jiní, lepší, transparentní.

Na druhou stranu nejlépe popsal pavučinu, která je připravena pro Česko, předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. zde Nováčci s touhou po změně jsou však jako parta zhulených drzých myší v obklíčení rádoby spících kocourů.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám