Očima Saši Mitrofanova: Prší, zalévá to i politiky

PRŠÍ

krajina si zavazuje

krajina si zavazuje tkaničky deště

krajina si zavazuje tkaničky deště s ozvěnou

moří

stojím u okna

stojím u okna suchozemská ryba

stojím u okna suchozemská ryba v akváriu

naruby

Člověka to svádělo k melancholické náladě a úvahám na nějaké filozofické téma… Jenže v televizi zrovna vystupovali dva členové vlády a holt se muselo do práce. Byla to Marie Benešová a Adam Vojtěch. Drsná realita se vždycky přihlásí v nejnevhodnější chvíli.

V resortu spravedlnosti se Marie Benešová zcela nepochybně cítí jako ryba ve vodě. Ale paní ministryně vystupovala v Partii Terezie Tománkové také jako členka celé vlády a chtě nechtě přispívala k povědomí o tomto sboru.

Když zareagovala na názor, že vláda v počátcích koronakrize jednala chaoticky, uvedla dva argumenty. Zaprvé že by chtěla vidět ty kritiky na místě členů vlády. Zadruhé že kritika není pravdivá, protože vláda jednala i v noci a dvakrát až třikrát týdně. Ten druhý argument je zjevně postaven na předpokladu, že kvantita dříve nebo později přechází v kvalitu. Ten první je divný.

Členem vlády se člověk obvykle nestává z donucení nebo pod pohrůžkou. Zároveň neplatí, že každý občan má sen státi se ministrem nebo premiérem neřkuli prezidentem. Lidé si vybírají svou práci a jsou hodnoceni za to, jak dobře ji dělají. Ministr je zaměstnancem občanů, nikoli náplní papalášfároše. Občan nemusí být členem vlády, aby posoudil činnost tohoto člena a vyjádřil svůj názor.

Pak se v Otázkách Václava Moravce objevil ministr Adam Vojtěch a pod náporem exministra Martina Kuby z ODS, který vystupoval jako lékař z povolání, stával se menší a ještě menší, ale nevypadalo to, že by se hodlal státi trpaslíkem. I když si pletl odborné termíny, ozval se mi později s obhajobou svého postoje a s útokem na Kubu (Martina, nikoli zemi). Bůhvíproč to neřekl ve studiu. Kdybych se neobával nařčení z plagiátu, pověděl bych mu, aby nebyl slušný.

Jak je možné, že podobní politici ve vládě nevadí takovému množství obyvatel? Záleží na vnímání státu. Současný ruský spisovatel Boris Akunin vyčlenil čtyři základní principy ruské státnosti. Je to absolutní centralizace moci, nekritizovatelný vůdce, vůdcova vůle stojící nad zákony a občané coby služebníci státu. Rusům to ukázal Čingischán, mnoha Čechům zas Sověti.

A když venku prší, zalévá nám to i politiky, kteří do tohoto modelu pasují.