Článek
Restaurace měla být podle nařízení vzešlých z dílny Prymulova týmu zavřená. A ministr porušil i řadu dalších jím prosazovaných hygienických opaření. Neměl kupříkladu roušku. Není to přitom zdaleka poprvé, kdy papalášské chování politiků podrylo u nás důvěru lidí v přijatá omezení.
Ministryně financí Alena Schillerová si v jarní fázi pandemie opatřovala módní účesy, ač kadeřnictví byla zavřená. V médiích pak tvrdila, že si účesy vyráběla sama.
Prezident Zeman uspořádal v Lánech poradu, při níž nejen nebyly dodrženy požadované rozestupy, ale servírovalo se jídlo. I v tomto případě Hrad nabídl dosti nevěrohodná vysvětlení. A kancléř Mynář dokonce uspořádal během karantény zabijačku. Prezident ho bránil s tím, že „prase bylo hladové“ a bylo ho nutné porazit.
Toto pohrdání politiků nařízeními, jejichž dodržování sami požadují od občanů, a následné nedůstojné mlžení okolo takových selhání je nemalý problém. Úspěšnost v boji s nemocí covid-19 totiž závisí mimo jiné i na důvěře občanů v instituce státu.
Není náhoda, že nejlépe si v boji s pandemií koronaviru zatím vedou země, kde panuje vysoká míra důvěry v instituce státu a obecněji v racionalitu politiky, jako jsou Norsko, Finsko, Dánsko, Island nebo Nový Zéland.
Česká republika si počínala dobře v jarní fázi epidemie, kdy přijala přísná plošná opatření. Společnost brala nouzový stav jako nutný krok, byli jsme svědky velké vlny vzájemné solidarity. Vládě v té době věřilo více než 60 procent české populace.
Tento politický kapitál dokázala vláda, a zejména pak její předseda, od konce jarní vlny dokonale promrhat. V nedávném průzkumu důvěry v instituce a osobnosti, které hrály důležitou roli v boji s epidemií, se na prvním místě umístili odborníci, následovaní veřejnoprávními médii, zatímco premiér skončil na posledním místě jen se zhruba třetinovou důvěrou veřejnosti.
Jedním důvodem je chaotická politika v Babišově podání z léta tohoto roku. Ale k poklesu důvěry nepochybně přispělo i to, že leckteří politici „kázali vodu, a pili víno“.
Současná situace, v níž se Česká republika stala celosvětově „premiantem“ v růstu počtu nakažených v přepočtu na milion obyvatel a hrozí jí kolaps nemocnic, je bohužel i důsledkem masivní ztráty důvěry občanů ve stát a jeho současné politické instituce. Babišovi stále více lidí už nevěří ani slovo. Dalo by se dokonce argumentovat, že doporučení jím vyslovená jsou kontraproduktivní.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Mohli bychom se radovat, že se blíží konec jeho politické kariéry, ale jsme bohužel spolu s ním chyceni v nebezpečné pasti. I část opozice argumentuje, že v krizi takových rozměrů se v čele země nepřepřahá, jenže jak bojovat s krizí v situaci, kdy stále více lidí nevěří vedení země ani nos mezi očima? Selhání Romana Prymuly, na jehož odbornost a rozvahu mnoho lidí tváří v tvář premiérovým selháním vsadilo, teď učiní boj s pandemií u nás ještě mnohem více složitým.