Článek
Je zřejmé, že se Ankara líbivými slovy snaží zakrýt fakt, že její činnost rozhodně nepřispívá k uklidnění situace v oblasti. Jakkoliv vzdálený se může region z našeho pohledu zdát, vývoj v něm bude mít dopady i na nás. Zmíněných skoro tři čtvrtě milionu lidí podle OSN uteklo od 1. prosince loňského roku. Většinou se vydávají na sever, směr Turecko.
Odtamtud je to už jen kousek do Evropské unie, protože řecké ostrovy jsou na dohled. Turecký prezident Erdogan už ostentativně starý kontinent varoval, že o další uprchlíky se už jeho země nedokáže postarat. Evropská unie se tak prý má připravit na další migrační vlnu, kterou v první řadě pocítí Řecko. Následně pak ostatní členské státy.
Svá slova pronášel v marné naději, že získá diplomatickou podporu pro svá vojenská dobrodružství a nároky na území sousedních zemí. Doplnil také klasický požadavek, aby mu unie platila více peněz. Jinak prý otevře stavidla migraci a žádná evropská vláda nevydrží ani půl roku. Tak pravil na podzim turecký ministr vnitra. Tato slova nelze brát na lehkou váhu. Východní Středomoří a na něj navázaná balkánská migrační trasa je od loňska opět hlavní cesta pro migranty do Evropy.
Situace je stále vážnější, o čemž svědčí turecké vyhrožování unii i střety se syrskými vládními vojsky. Pro řešení je základem vědomí elementárního východního předpokladu. Turecko nemá v Sýrii co dělat. Stejně tak, jako nemá co dělat ve vodách Kyperské republiky, kde se snaží hledat a následně těžit zemní plyn. Nemá také co dělat v Libyi, kde se postavilo na stranu Sarrádžova kabinetu v Tripolisu. Podle Erdoganových slov proto, aby se vymanilo z izolace ostatními státy regionu východního Středomoří.
Jelikož zatím na Turecko ovládané Erdoganovým novoosmanským stylem platil jen ruský bič po sestřelení letadla, je načase se poučit. První kroky jsou už na světě. Německá kancléřka při poslední návštěvě Turecka pohrozila neuzavřením dohody o celní unii. Členské státy na Turecko uvalily sankce kvůli Kypru a Francie k ostrovu vyslala letadlovou loď. Zůstane déle, než původně měla. Podle francouzské velvyslankyně je to jasný vzkaz Ankaře. Unie Turecku také sáhla na peníze snížením předvstupní pomoci.
Američané Turecko vyřadili z programu letounů F35. Narýsovali novou koalici na půdorysu Egypt, Izrael, Řecko. Rusové podporují syrskou vládu Bašára Asada více než dříve. Turecko i přesto zkouší, jak daleko může zajít. Hranice, kde se zastaví, určí jen odhodlání ostatních mocností neustoupit agresi a strachu z poslání migrantů.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Kromě trestu je ale vhodné nabídnout i odměnu za lepší chování v duchu dodržování mezinárodního práva a dobrých sousedských vztahů. Například pomoc se stále se zhoršující hospodářskou situací dědice země, kterou v devatenáctém století případně nazývali nemocný muž na Bosporu.