KOMENTÁŘ: Tolerance - Josef Koukal

Každé poměry začnou být nebezpečné ve chvíli, kdy se musí utužovat překrucováním základních pojmů. Kdo vyrostl v éře podvojného myšlení, jež teoreticky rozpracoval Orwell a v praxi jsme ho žili v éře reálného socialismu, měl by být citlivější.

Na příkladu muslimské studentky jsme byli svědky, kterak obecné soudy ve dvou stupních hájily právo školy „svobodně zakazovat“. Ve svých výrocích se přiklonily k výkladu, že dotyčná dívka svou pokrývkou hlavy odmítla tolerovat většinový postoj, že Evropan má chodit prostovlasý. Proto jsme jí ho z moci úřední vtělené v tomto případě do školního řádu strhli. Zvolený princip se dočkal nejvyššího ocenění. Prezident Miloš Zeman, aniž vyčkal konečného rozuzlení případu, vyznamenal ředitelku školy Ivanku Kohoutovou za boj s netolerantní ideologií.

Ze studentských let pamatuji pár stejně statečných učitelů. Tenkrát bojovali hlavně s křesťanskými symboly, u děvčat jakémikoli náznaky výstřednosti v oblékání, u hochů s dlouhými vlasy. Někteří dokázali věnovat zápasu s „netolerantními prohřešky“ proti schválené šedi i významnou část doby vyčleněné pro výuku.

Ač jsem po letech mnoho hodin odpřednášel, nejsem schopen zodpovědně říct, zda ve třídách a posluchárnách neseděl někdo s jakoukoli pokrývkou hlavy. Nikdy mě nenapadlo takovou věc sledovat. Nedovedu si ani představit, že bych po komkoli ze studentů žádal, aby odložil nějakou část svého oděvu, protože ostatní (což znamená vždycky „mě“) uráží.

Požadavek na speciální úpravu chápu pouze z praktických důvodů, ve zdravotnictví hygienických, u frézy z bezpečnostních atd.

Jsem si jistý, že většina lidí rozumí pojmu tolerance stejně. Zakrývání vlasů mi může vadit, pokud k němu nutí někdo mě, s vlastní hlavou, nechť si naloží dle svého. Stačilo sledovat průběh soudního procesu, aby se ukázalo, čí mysl kauza zjitřila. V prvních lavicích určených pro veřejnost usedli mimo jiné přední čeští xenofobové, na chodbách se demonstrovalo proti islámu, soudní jednání přerušovaly projevy krystalické netolerance.

Na vlnách Českého rozhlasu v pátek rozváděl jistý vlastenec myšlenku, že Evropu je třeba uhájit pro Evropany. S tím nemá nejmenší problém, kdo chápe, co je společenství založené na občanském principu, k němuž patří i svoboda vyznání. O poklad tolerance, k němuž jsme museli po staletí bolestně dospívat a jímž se od většiny světa dnes odlišujeme, nás nepřipraví žádná migrační vlna. Ohrozit ho můžeme jen sami.