Článek
Jak může někdo respektovat názory, které považuje za odporné? Jistě by ani on sám nesouhlasil, že máme respektovat komunistickou nebo nacistickou ideologii. Můžeme je pouze TOLEROVAT a tady je jádro pudla, protože současná politkorektnost toleranci a svobodu projevu neuznává, podařilo se jí nakazit veřejný prostor a zejména infantilní studentskou mládež.
Stačí, aby se jeden ozval, že se cítí dotčen, uražen a zejména zraněn nějakým obecným výrokem o pohlaví, genderu, rase či o skupinových rozdílech v IQ a přednášející, komentátor nebo politik bude obviněn a potrestán.
Ohrožení svobody je velmi nebezpečné, na ní vyrostla naše věda, technika, politika i kultura a její omezení je likvidační. Ale v základě naší civilizace se nachází ještě další důležitá a nápadná hodnota – rovnost všech lidí a ta dnes ničí svobodu. Je totiž právem v etickém a právním smyslu cílem každé vlády, je i legitimitou každé slušné demokratické společnosti, jenže ouha, je metafyzická a zdědili jsme ji z křesťanství.
V éře sekulárního humanismu se stala rovností před lidmi, zmaterializovala se, zmutovala na rovnostářství a vznikl problém, jak ji sladit se skutečností, že si lidé v ničem rovni nejsou a existují dokonce vážné pochyby, zda vůbec existuje.
Z biblického hlediska je pochopitelná, ale pouze před Bohem, „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni” (Americká deklarace, 1776) a proto Izraelité odmítli otroctví, každý člověk má být svobodný, aby mohl volit mezi dobrem a zlem, rovnost má individuální etickou dimenzi a nelze ji vynucovat bez negativních následků. Jakmile ji vztáhneme na celou společnost, máme průšvih. Tradiční politická levice požadovala materiální rovnost výsledků, pravice rovný start, v obou případech nedosažitelné utopie.
Progresivisté mají ještě radikálnější budovatelskou vizi, tvrdí, že jsou muži a ženy, všichni lidé a rasy v zásadě stejní, společnost vytváří hierarchie a ty je zapotřebí zničit (kvóty), respektovat každou odlišnost a svobodně zvolenou identitu. Nic vrozeného, ani pohlaví, IQ nebo talent neexistuje, všechno je pouhá výsada a společenská konstrukce, kterou je zapotřebí dekonstruovat, abychom kýžené rovnosti dosáhli.
Politická doktrína rovnostářského pluralismu menšin se už v Británii promítla do zaměstnanecké politiky. Antidiskriminační legislativa způsobuje právní zmatek, podněcuje udavačství a nesmyslné stížnosti, každý se může cítit poškozen pouhým neosobním výrokem.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
V akademickém prostředí ovšem páchá největší škodu, protože ničí nezávislé myšlení a vychovává studenty k ideologické konformitě. Ve jménu rovnosti a respektu je nutné o některých důležitých věcech lhát, nebo nemluvit.