Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Jaké jsou důsledky postfaktické politiky – Jiří Pehe

Slova jako „postfaktický“ nebo „postpravdivý“ vyhrávají v letošních hitparádách nových pojmů. A jak by ne. Máme za sebou politická zemětřesení v podobě brexitu a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, k čemuž dopomohlo, že na fakta a pravdu se braly v kampaních minimální ohledy.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Jaké jsou důsledky postfaktické politiky – Jiří Pehe

Hledají se vysvětlení. Odborníci se shodují, že k fenoménu přispěl internet, především sociální média, k nimž může teoreticky mít přístup každý. Kde se ale neuplatňují tradiční metody z oblasti serióznější novinařiny, jako je právě kontrola faktů, zasazování událostí do kontextu atd.

Pomohla by větší gramotnost při práci s informacemi, která by učila lidi, jak poznat výmysly v záplavě informací, které se na nás valí z mnoha zdrojů, včetně stovek výroben lží a manipulací? Těžko říct.

Zdá se totiž, že míra naštvanosti na „tradiční“ politiku a média dosáhla z různých důvodů takové úrovně, že mnozí konzumenti zpráv třeba i vědí, že konzumují lži a dezinformace, ale nevadí jim to. Chtějí to „establishmentu“ natřít třeba i s pomocí lží, protože establishment přece lže ještě víc, že ano? (Co na tom, že toto často opakované tvrzení je přinejmenším “postfaktické“.)

Ponechme ale stranou důvody, proč ověřená fakta a pravda ztratily na hodnotě. Zvažme jejich důsledky.

A ty jsou zatím dost tristní. Od odhlasování brexitu se mnoho Britů, kteří pro brexit hlasovali, diví reálným důsledkům svého rozhodnutí. Výsledky ještě nebyly ani oficiálně vyhlášeny a někteří lídři kampaně pro brexit už uznávali, že ohledně některých zásadních slibů lhali anebo nenabídli správná fakta. Referendem o odtržení od Velké Británie hrozí Skotsko, problémy se po spuštění brexitu čekají v Severním Irsku.

Třeba se ještě Velké Británii podaří dát věci do pořádku tak, aby brexit neskončil jako katastrofa, což bude hodně záležet na tom, co britská vláda vyjedná. První důsledky „postfaktického“ přístupu probrexitových britských politiků ale nejsou nikterak povzbudivé.

Stejný rozpor existuje mezi tím, co bylo naslibováno a beztrestně vypuštěno do veřejného prostoru Donaldem Trumpem, a tím, co dělá od svého zvolení. Tento údajný bojovník s establishmentem naplňuje svou vládu oligarchy a sám nijak nespěchá, aby rozptýlil rostoucí obavy z konfliktu zájmů mezi svým podnikáním a rolí nejmocnějšího politika planety.

Pokud se bude stavět zeď mezi Mexikem a USA, nebude to vlastně zeď, ale spíše jen plot, a rozhodně ho nezaplatí Mexiko, jak poněkud „postpravdivě“ ujišťoval Trump. S vyhošťováním nelegálních migrantů to také nebude tak horké, stejně jako možná s úplným rušením Obamovy zdravotnické reformy. Atd.

A to teprve Trumpovy voliče, stejně jako voliče jiných dnešních rádoby nacionalistů, čeká to hlavní vystřízlivění, až si uvědomí, že výzvám dnešního ekonomicky a technologicky globalizovaného světa nelze utéct „postfaktickými“ prohlášeními o návratu ke zlatému věku národních států.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

Chce se ironicky říct, že by mohlo stačit ještě jedno či dvě vítězství populistů, kteří otevřeně „kašlou“ na pravdu a fakta, a mnoho lidí na Západě procitne. Zjistí, že silná, silácká, neurvalá a hlavně prostě prolhaná prohlášení lepší realitu nezařídí, ba že onen nenáviděný establishment není ve srovnání tak špatný. Lži prostě produkují nakonec lživé výsledky.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků