Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Evropa v kleštích a odhalená tvář Turecka - Thomas Kulidakis

Dohoda evropské osmadvacítky s Tureckem na posledním summitu přinesla několik pozitivních zpráv. Žádná velká výhra to ale není a otázky, zda budou dojednané podmínky fungovat, zůstávají.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Evropa v kleštích a odhalená tvář Turecka - Thomas Kulidakis

Začněme kladnými stránkami dohody vzešlé z posledního summitu EU a Turecka. Je dobré, že se členské státy ještě dokážou shodnout na nějakém společném postupu. A následně uzavřít dohodu, byť není nijak zázračná. Politici jednotlivých zemí se vyvarovali veřejné ostudy ukázkou své nejednotnosti. Tím příjemně překvapili.

Velmi dobré je, že členské státy nehodily přes palubu základní evropské požadavky na svobodu slova včetně politických a lidských práv.

Okupace severního Kypru, problémy Turecka v oblasti svobody vyjadřování, médií a práv kurdské menšiny nebyly položeny na oltář vynucené spolupráce. I v otázce možného budoucího otevření jedné kapitoly týkající se financí zůstává Pandořina skříňka zavřená.

Rychlou účinností dohody od nedělní půlnoci se předejde efektu rychlé snahy pašeráků dostat na poslední chvíli co nejvíce lidí do Evropy. A v podstatě je dohoda v částečném souladu s mezinárodním azylovým právem, protože se nebude vracet plošně.

Vůbec největším pozitivem je však to, že Turecko naplno odhalilo svoji tvář. V den uzavření dohody se rozhodlo předvést své schopnosti. Zatklo šestnáct pašeráků a zamezilo více než sedmnácti stovkám uprchlíků a migrantů přeplout na řecký Lesbos.

Je zřejmé, že takto mohla Ankara zasáhnout již dříve. Její taktika je připomínkou nepříliš čisté hry, kterou hraje nejen v otázce uprchlíků, ale také v syrském konfliktu.

Premiér Davutoglu může do omrzení říkat „náš kontinent“ – a myslet tím evropský. Na faktu, že jeho a Erdoganovo Turecko do EU nepatří a jejich chování by jim nikdo neměl zapomenout, nic nezmění.

A nyní k negativům.

Při pohledu na závěry summitu je zřejmé, že se toho v podstatě moc nezmění. Syrští uprchlíci, kteří se do Řecka dostanou, budou moci požádat o azyl. A až po případném odmítnutí poputují zpátky do Turecka.

Návratová dohoda může být kdykoli vypovězena. Jednu, absolutně nefunkční, navíc EU s Tureckem již od 1. října 2014 má.

Také sice mlhavé, ale reálně hrozící zavedení bezvízového styku s Tureckem je problém. Konflikt s Kurdy stále eskaluje. Bomby vybuchují, prezident Erdogan hodlá rozšířit definici terorismu o novináře, politiky a další. Při dalším vyhrocení situace by do Evropy mohlo začít směřovat mnohem více uprchlíků než nyní.

Dohoda může těžko fungovat bez naplňování schválených kvót na přerozdělení uprchlíků. Kdo se nezúčastní, zůstane venku. Nejen z této aktivity, ale z další integrace obecně. Vždyť podle švédského premiéra, a nejen něj, „Kdo solidaritu neprojevuje, nemůže ji očekávat.“

Problém ale bude, jak uprchlíky přesvědčit, aby zůstali v zemi, kde zůstat nechtějí. Zde platí, že i projevená dobrá vůle ze strany členské země se počítá. Lepší je ji projevit a těžit z výhod členství. Snad se ale nebude opakovat situace devadesátých let. Tenkrát podle pamětníků předávali utečencům z válek v bývalé Jugoslávii mapky s vyznačenou cestou do Německa i někteří čeští policisté.

O tom, jestli a jak bude dohoda úspěšná, rozhodne její praktické naplňování. Její uzavření říká především mnoho o stavu Evropské unie. Ve fungující Unii s půlmiliardou obyvatel by neměl milión uprchlíků působit takový vnitropolitický problém, jaký působí.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Není ale na místě ji kritizovat za neschopnost. Tvoří ji členské státy. Pokud něco EU nedokáže vyřešit, je to proto, že jí nedaly dostatek pravomocí a nástrojů. Nyní je na řadě vytvoření funkční společné azylové politiky, společná ochrana hranic a další mechanismy. V ideálním případě si členové zase uvědomí, že při vzájemné spolupráci jde všechno lépe a problém jednoho je problémem všech.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků