KOMENTÁŘ: Jsme prý ve válce. Ale s kým? - Jiří Pehe

Už George W. Bush před 13 lety vyhlásil „válku terorismu“, ale nakonec rozpoutal jen války proti dvěma státům, přičemž ta v Iráku je všeobecně považována za fiasko. Terorismu neubylo.

Nejradikálnější část těch, kdo nyní opět tvrdí, že Západ je ve světle rostoucího počtu teroristických útoků ve válce, mají za to, že nepřítelem je islám. Útoky na Západ jsou prý zakódovány přímo v tomto náboženství. Neobstojí prý řeči o tom, že jde o projevy fundamentalistů, kteří se za islám jen schovávají.

Pokud je to tak, jaké kroky bychom ale měli v rámci války s islámem udělat? Zakázat celé jedno světové náboženství jako kriminální? Deportovat z Evropy všechny muslimy po vzoru poválečného odsunu Němců? Nebo by se snad některým dokonce líbilo jakési „konečné řešení muslimské otázky“? Či by bylo možné se spokojit jen s plošným zákazem přistěhovalectví z islámských zemí, jako to chce kandidát na prezidenta USA Donald Trump?

Takovým otázkám se bohužel nelze vyhnout, pokud někteří tvrdí, že naším nepřítelem je islám. Nelze se ale pak také vyhnout otázkám, do jaké míry Západ zůstane ještě Západem, pokud přijme samotnou ideu války s jedním ze tří největších světových náboženství a s tím související opaření, která jsou v rozporu s našimi základními hodnotami – od uplatnění principu kolektivní viny až po odmítání pomoci lidem, kteří mohou být ve svých zemích úplně stejnými oběťmi „islámského“ terorismu, jako jsou lidé na Západě.

Pokud bychom nepřítele zúžili jen na islámské fundamentalisty, opět se nabízí řada nepříjemných otázek. Ubylo by zásadně terorismu při rychlém zničení Islámského státu? Je IS se svými 30 tisíci bojovníky opravdu nepřítelem, kvůli kterému stojí za to jít do pozemní války na území cizích států nebo dokonce zvažovat použití zbraní hromadného ničení?

Pokud jsme naopak „ve válce“ spíše jen se skupinkami teroristů, z nichž mnozí jsou evropskými občany, jak tuto válku vést? S pomocí plošných opatření, jako je zavírání hranic a omezování našich osobních svobod, anebo spíše s pomocí efektivnější práce tajných služeb a různých preventivních kroků?

Poslední, ne zrovna příjemnou možností je, že jsme na Západě tak trochu ve válce se sebou samými. A to na dvou frontách.

Za prvé, nemálo masových vražd a dalších útoků z poslední doby mají na svědomí psychicky vyšinutí jedinci neboli „osamělí vlci“, z nichž někteří chtějí svůj čin nějak ideově zastřešit, a tak se zaštiťují islámem či IS, ač v předchozích letech nebylo známo, že by byli praktikujícími muslimy. Naopak – často vedli prostopášný život nebo měli problémy třeba se svou sexuální orientací.

Není za neúspěšnou socializaci těchto jedinců automaticky spíše než jejich muslimský původ něco, co souvisí se sociálními patologiemi současného Západu? Největší masový vrah tohoto druhu z posledních let, Anders Breivik, muslim nebyl, naopak islám nenáviděl.

Za druhé je otázkou, zda teroristické útoky současnosti nejsou i zásluhou sociálních sítí až poněkud hystericky zveličovány coby jeden z projevů jakési „občanské války“ na Západě, kterou vedeme ve skutečnosti především mezi sebou. A zda tato rostoucí polarizace a strach západních společností nesouvisí spíše se širšími jevy, jako je rostoucí nejistota tváří v tvář výzvám globalizace.

Podíváme-li se totiž na historické statistiky, není míra současného masového násilí na Západě větší, než byla před tzv. islámským terorismem. Naopak žijeme už několik desetiletí v pravděpodobně nejvíce blahobytném a mírumilovném období lidských dějin.