Článek
Tálibán přitom nezaútočil ve své baště na jihu země, ale na severu, kde měl vždycky pozice slabší. V Kunduzu sice žijí především Paštuni, přesto ani za své vlády neměl Tálibán město pod kontrolou, ovládal ho Ahmad Masúd patřící k Severní alianci.
Bleskově provedená akce, kdy Tálibán poprvé od útoku Američanů v roce 2001 ovládl hlavní město provincie, i následné klopotné snahy získat město zpět ukázaly, že ústřední afghánská vláda není schopna udržet kontrolu nad celou zemí bez podpory zahraničních sil.
V provincii Kunduz byl Tálibán aktivní už od léta, přesto nebyla kábulská vláda schopna zabránit obsazení hlavního města této provincie. A nebýt amerických náletů podniknutých hned druhý den, dokázal by Tálibán dobýt i letiště, kam se stáhly afghánské vládní jednotky. Bez americké podpory, která zřejmě zahrnovala i speciální síly, by vládní síly město dobývaly dlouho. Experti přitom naznačovali, že Tálibánu nešlo ani tak o to, aby si město udržel, nýbrž jen o demonstraci svých schopností při bezprecedentním nájezdu.
Kunduz ani zdaleka není jedinou oblastí, kde vzbouřenci působí. Aktuálně hrozí, že by Tálibán mohl ovládnout části sousední provincie Baghlán, a boje se šíří i do provincií Badachšán a Tachár. V provincii Farjáb se sice místním jednotkám podařilo dobýt zpátky centra, která přes léto ovládl, ale pod kontrolou provincii nemají, což potvrdil útok na místní metropoli Majamní. Provincii Hílmand není ani potřeba zmiňovat, v té byl Tálibán vždy přítomný.
Ukázalo se, že Tálibán neoslabila ani smrt jeho zakladatele mully Umara. Hnutí ji přiznalo teprve letos v létě s dvouletým zpožděním, což ukázalo, že Tálibán není jednotný. Novému vůdci mullovi Achtaru Mansúrovi odmítli přísahat věrnost někteří vedoucí představitelé hnutí včetně Umarova bratra a syna. Na akceschopnosti Tálibánu v poli se to však neprojevilo. Touha porazit nepřítele a získat zpět moc, o kterou jej připravila americká invaze v roce 2001, je větší.
Nejdelší válka, kterou vedly Spojené státy, tak nejen neskončí vítězstvím, ale ohrožena je i upocená plichta, kdy by Tálibán získal podíl na moci v rámci mírových jednání. Útoky na města ukazují, že mu už nestačí ovládat rurální oblasti. Docela dobře se může stát, že Tálibán dá přednost vojenskému řešení, zemi ovládne a Spojené státy se tak stanou po Velké Británii a Sovětském svazu dalším státem, který si na chudém Afghánistánu vylámal zuby.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Situace přitom nemá žádné dobré řešení. Jakmile skončí západní podpora afghánské vládě, která se stejně jako tato vláda drží jen s obtížemi, zemi zřejmě ovládnou radikálové, jimž se dostane do rukou moderní výzbroj. Samozřejmě lze dál pokračovat v nákladné podpoře slabého režimu. Velitel amerických sil v zemi John F. Cambell už přišel s návrhem zpomalit stahování zbylých 9800 vojáků s tím, že by jejich nasazení pokračovalo i po konci roku 2016, kdy jich v zemi mělo zůstat jen tisíc. Úřadující afghánský premiér Abdulláh Abdulláh ideu přivítal. Tím se ovšem problém jen odloží na pozdější dobu a utratí se další peníze ve válce za bilión dolarů. Když ale situaci nezměnilo 130 000 vojáků, deset tisíc to nezmůže.