Článek
Vyjádřil se též k otázce přijetí eura Českou republikou, které dlouhodobě podporuje. Zde přišel s tezí, že by Česko mělo s přijetím eura počkat, až z eurozóny vystoupí Řecko.
Za pozornost stojí zejména Zemanova myšlenka, že by české hranice měla střežit proti uprchlíkům armáda. Ponecháme-li stranou skutečnost, že do Česka se žádná uprchlická vlna nevalí a že uprchlíci Českem tak nanejvýš projíždějí ve snaze dostat se do jiných zemí, je zde znepokojivá skutečnost, že prezident země může jen trousit podobná subjektivní moudra, aniž by se zabýval důsledky.
Poslat armádu na hranice, aby je střežila, by ve svých důsledcích znamenalo, že Česká republika by musela vystoupit ze schengenského prostoru, protože dokud je jeho členem, jsou vnitřní hranice EU – tedy i České republiky se všemi okolními zeměmi – volně prostupné. Něco jiného by bylo, kdyby Zeman velkoryse nabídl české vojáky ke střežení vnějších hranic EU.
Nikdo samozřejmě nemůže bránit té které zemi, aby prováděla u vlastních hranic namátkové kontroly, tak jak se to kvůli uprchlické kalamitě ostatně leckde – i u nás – už děje. Ale pokud by hranice ČR obsadila armáda, lze si těžko představit, že by naše země mohla zároveň nadále dostát pravidlům volného pohybu osob v rámci schengenského prostoru.
Vystoupit ze Schengenu je samozřejmě právo každé země, která je jeho členem, ale prezident země by měl vysvětlit občanům, co vše by to obnášelo. Nejen obnovení hraničních kontrol i pro naše občany (protože při našem zavedení hraničních kontrol by musely hraniční kontroly s námi obnovit i okolní země), ale také velké ekonomické ztráty.
Ministerstvo vnitra údajně už zpracovalo scénáře, kolik by případné obnovení hraničních kontrol stálo. Šlo by o tisíce policistů a vojáků, jejichž službu na hranicích by musel stát zaplatit v řádu miliard korun. K tomu je nutné připočíst obnovení infrastruktury na hranicích, což jsou další miliardy. To vše dohromady už dalece přesahuje cenu postarání se o pár tisíc uprchlíků.
Největší ekonomické ztráty by ale dopadly na české exportéry a další podnikatele, kteří podnikají v EU. Ty zatím nikdo nevyčíslil, neboť to ani nejde, ale lze předpovědět, že uzavření hranic by malou otevřenou ekonomiku, jakou je ta česká, fatálně poznamenalo. Nejspíš v řádu desítek miliard korun.
Možná by tedy prezident – kromě jiného i prognostik a vzděláním ekonom – měl také občanům nastínit, co by jeho vize stála daňové poplatníky. A na kolik by přišlo ČR, v jejímž čele stojí, kdyby kupříkladu vláda přišla na summit EU s tím, co náš prezident hájí – tedy nepřijímat žádné uprchlíky z islámských zemí.
Přinejmenším by se asi mnozí v EU divili, proč se právě tento prezident označuje za příznivce EU, když v případě solidarity a nutnosti sdílet rizika i odpovědnost za krizovou situaci v EU s ostatními členskými zeměmi vlastně říká, ať se o problémy postarají jiné země.
A to nejen v případě uprchlíků, ale i v případě Řecka, když říká, že se ČR má začít vážně zabývat přijetím eura, teprve až z eurozóny Řecko vypadne. V parafrázi slavného výroku se chce zeptat, zda si EU může dovolit nepřátele s takovými „přáteli“ (či členy evropské rodiny), jako je ČR.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Možná by měl Zeman vlajku EU, kterou s takovou pompou vyvěsil na Hradě, opět svěsit. Jeho předchůdce Václav Klaus měl mnoho chyb, ale byl alespoň upřímnější.