“Začalo to, když jsem bydlel ještě ve svém rodném domě na Žižkově, to mi bylo asi kolem dvaceti let, tak tam jsem našel ve sklepě šest nebo sedm masek ještě z první republiky,“ líčí začátek své sbírky Petr Hemerle. „Nějak mě to chytlo a největší rozmach sbírky byl za bolševika v době takzvaných železných sobot, kdy milicionáři sváželi železný odpad z baráků. Já jsem to začal obcházet a našel jsem spousty masek. Obcházel jsem hlavně ty bohatší čtvrti, Vinohrady, Žižkov, Smíchov.“

Postupně se začala sbírka šplhat do nebývalých rozměrů. V malém sklepě o dvou místnostech se dnes nedá téměř hnout. Zatímco po roce 1990 měl pan Hemerle asi 50 kousků, dnes obsahuje jeho sbírka přes 400 plynových masek, včetně ochranné masky pro koně a dalších rarit, 60 ochranných obleků a zhruba 300 kusů přístrojů, příruček, lékárniček nebo výcvikových filmů.

Se svou sbírkou se už netěší tak často jako dřív

“V Čechách jsme sběratelé větší de facto asi dva. Jeden žije někde u Pardubic a ten sehnal několik zajímavých masek, které mu závidím i já. Moje sbírka je relativně rozsáhlá, ale rozhodně není největší na světě. Vím o jedné sbírce pána, který je Němec, a ten prý má doma asi 2500 až 3000 masek, ten má dokonce i masku pro velblouda, “ dodává pak Hemerle, pro něhož má sbírka jako pro každého správného sběratele nevyčíslitelnou cenu.

V poslední době už prý své poklady příliš nerozšiřuje. Zejména proto, že není příliš s kým kousky vyměňovat, a tak se spoléhá hlavně na internetové aukční portály. Za poslední rok zde sice sehnal dvě české masky z doby první republiky, většinou ale nachází spíše kousky, které už ve své sbírce má.

“Dřív jsem tu trávil hodně času, ale musím kajícně přiznat, že teď sem chodím čím dál tím míň. Zaprvé proto, že když přijdu z práce, jsem už unavený a na nic nemám náladu a navíc tu mám tak přeplněno, že když se chci k něčemu dostat, tak musím půlku přeházet a to člověka otráví,“ přiznává na závěr pan Hemerle.