Hlavní obsah
Mnohé Krylovy písně zlidověly a staly se symbolem boje proti totalitní moci. Foto: Profimedia.cz

Karel Kryl toužil po převratu. Nakonec ale „básník s kytarou“ zemřel zklamán

Karel Kryl kritizoval politické poměry v Československu celý svůj život - stal se symbolem vzdoru proti komunistickému režimu, ale spokojenost nepřišla ani po převratu v roce 1989. Sametová revoluce byla v jeho očích spíše fraškou, kdy komunisté pouze převlékli pláště.

Mnohé Krylovy písně zlidověly a staly se symbolem boje proti totalitní moci. Foto: Profimedia.cz
Karel Kryl toužil po převratu. Nakonec ale „básník s kytarou“ zemřel zklamán

Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži jako druhý ze tří dětí do rodiny knihtiskařů. Rodina vlastnila tiskárnu Kryl & Scotti v Novém Jičíně, po záboru Sudet v roce 1938 se přestěhovala do Kroměříže, kde Krylův dědeček tiskárnu obnovil. V roce 1950 byla tiskárna zničena komunisty, už jako malý tak Karel získal vůči režimu silnou averzi.

Přál si být nejdříve hrnčířem jako jeho pradědeček, po studiu na keramické škole v Bechyni se řemeslem chvíli dokonce živil, později se ale rozhodl zaměřit na hudbu a poezii. Už po nástupu na vojnu začal vystupovat s beatovou skupinou Bluesmeni.

Začátky Krylovy umělecké kariéry jsou spojené s vystoupeními na malých scénách v Olomouci a Ostravě, v Praze spolupracoval také s divadlem Semafor.

Jeho písně se od roku 1966 hrály v rozhlase, zásadní zlom ovšem přišel až se sovětskou okupací - na invazi Kryl reagoval písněmi, které si rychle získaly ohlas.

První desku vydal půl roku po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Titulní píseň tohoto alba Bratříčku, zavírej vrátka byla později zakázána, paradoxně tím víc ji ale lidé brali jako symbol doby.

Dvě emigrace do Německa a polistopadové zklamání

V letech 1969-1989 byl Karel Kryl jedním z představitelů československého protikomunistického protestsongu, osobně ale domácímu publiku hrát nemohl. V září 1969 se účastnil festivalu ve Waldecku a v Německu už zůstal. Jeho další desky až do roku 1989 vycházely jen v exilu, spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, psal básně, písně, reportáže a knihy.

Do Československa se vrátil 30. listopadu 1989 na pohřeb své matky. Nadšení ze sametové revoluce mu ale vydrželo jen krátce: podle některých svědectví ho roztrpčilo, že byl vnímán jen jako jakýsi symbol či maskot, ale v politice nedostal více prostoru.

Kryl neskrýval zklamání z polistopadového politického vývoje, zejména z rozpadu Československa na přelomu let 1992 a 1993. Lidé opojení pocitem čerstvě nabyté svobody a vidinou rodící se demokracie ale nebyli na kritiku tohoto ražení zvědaví, a tak se písničkář i se svými názory začal pomalu ocitat na periferii společenského zájmu.

Později litoval i dalších věcí: třeba že při převratu v roce 1989 na Václavském náměstí zpíval hymnu z balkonu Melantrichu spolu s Karlem Gottem, který dokázal s režimem léta vycházet a posloužil mu i jako jeho tvář. Kryla také údajně mrzelo, že nikdy nedostal pozvání k audienci od Václava Havla.

Roku 1990 uveřejnil Kryl kritickou píseň Sametové jaro, později také skladbu od Čadce k Dunaju, kterou kritizoval rozpad federace. Po vydání posluchačsky ne příliš úspěšné písně Demokracie pak zpěvák podruhé odchází do Německa.

Karel Kryl zemřel velmi náhle na srdeční příhodu 3. března 1994 v Mnichově, pár týdnů před svými padesátinami. Pochován je na Břevnovském hřbitově v Praze.

Vzpomínky na Karla Kryla

Rodná Kroměříž otevřela v roce 2014 Krylovu stálou expozici, kterou vytvořil divadelní scénograf Jan Konečný. Připomíná jeho písně, ale i milostnou poezii, smyslem expozice bylo představit Karla Kryla jako významnou komplexní osobnost české kultury.

V roce 2016 byl do kin uveden dokumentární film Bratříček Karel polské režisérky Krystyny Krauzeové, který přibližuje i neznámé události z jeho života.

Oficiálního uznání a ocenění se Krylovi dostalo až po smrti: v roce 1995 byl zapsán do Síně slávy ceny Grammy, v tom samém roce získal také Cenu Františka Kriegla a Medaili Za zásluhy. Později přibyl mezi oceněními získanými in memoriam ještě Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2014).

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků